Během roku 1885 sestrojí Karl Benz (1844–1926) motorovou tříkolku Benz Patent-Motorwagen. Přizve ke spolupráci Gottlieba Daimlera a německého konstruktéra Wilhelma Maybacha (1846–1929), kteří dílo opatří zážehovým motorem.

Jenže je tu jeden háček. Strach z neúspěchu na veřejnosti je silnější. Spousta lidí se na nový vynález dívá spatra, a to Benzově sebedůvěře příliš nepomůže.

Ačkoli od roku 1886 vlastní patent na tříkolku s benzinovým jednoválcem, stále se bojí, že všechno není úplně dokonalé. Pracuje tak na druhé a později třetí verzi.

Tajný výlet

„Musím to udělat tajně, aby si ničeho nevšiml,“ uvědomuje si Bertha Benzová (1849–1944), když bez vědomí manžela vytahuje z kůlny motorovou tříkolku, kterou zkonstruoval.

Karl Benz totiž na rozdíl od své ženy vůbec nevěří svým technickým schopnostem, a to navzdory tomu, že postavil funkční vozidlo. „Vydrží to první jízdu? Co když to skončí ostudou?“ trápí se od rána do večera pochybnostmi a raději ani nevyrazí ven.

Proto se jeho choť rozhodne, že situaci vezme do vlastních rukou. Tříkolku si 5. srpna 1888 tajně „vypůjčí“ z garáže a sama se vydá na výlet. Nemá strach, že zklame.

Manželovu dílnu už jednou svým věnem zachránila před krachem, vždycky ho podporovala a o jeho práci se zajímala.

Staví u každé lékárny

Z Manheimu vyráží do svého rodiště Pforzheimu, na stole nechá jenom stručný vzkaz, že míří za babičkou. Dobrodružného podniku se jako posádka vozu zúčastní její dva synové, patnáctiletý Eugen a čtrnáctiletý Richard.

Pomoc dvou zdatných chlapů uvítá, během se cesty se totiž objeví spousta technických problémů. Sama neumí manipulovat s pákou řízení (trojkolka ještě nemá volant, ten se objevuje až roku 1894).

Také nenasytný motor chlemtá benzin a obsah 4,5litrové nádrže rychle mizí. Žádné benzinové pumpy tehdy pochopitelně ještě neexistují, takže posádka vozu musí jet přes města, kde stavějí a doplňují zásoby v každé lékárně.

Kabely spraví podvazkem

Nejde ale o jediný problém. Přetrhne se řetěz. Naštěstí se najde ochotný kovář, který ho opraví. Dvě rychlosti převodovky navíc jen s vypětím zvládají stoupání do kopců, a tak čas od času prostě nezbude než vůz ručně vytlačit nahoru.

Zato z kopce se řítí 360kilogramový kolos docela rychle. Proto občas musí přispěchat na pomoci švec, aby opravil kožený potah brzdového špalíku. I sama paní Benzová si v mnohém umí poradit.

Trysku od karburátoru prošťouchne jehlicí na klobouky, gumovým podvazkem ováže spálenou izolaci kabelů. Přes všechny potíže večer dojedou do 106 kilometrů vzdáleného cíle. Najde se samozřejmě dost zvědavců, kteří nedůvěřivě přihlížejí celému experimentu.

Akci si nenechají ujít ani novináři. Bertha Benzová dokáže světu, že její manžel opravdu umí.

Čtyři kola místo tří

Odvážná jízda splní svůj cíl. Všichni o novince mluví. Karl Benz nakonec z cesty těží a svůj vynález konečně může vyrábět ve velkém. Auto na Berthinu radu vybaví dalším rychlostním stupněm pro stoupání. Upravuje také brzdu.

Do roku 1894 vznikne 25 exemplářů vozu s výkony od 1,5 do 3 koní. Objevuje se sedadlo pro dítě, polokapota. Rok 1893 pak znamená další zlom – ze tříkolky se stává čtyřkolka pod názvem Benz Vittoria.