Na severním pobřeží Dánska stojí už celých 120 let. Mezi turisty je i ve svém vysokém věku populární, každoročně jich k němu zavítá na 250 000. Po celou dobu své slávy je ale ohrožován přírodními vlivy a jeho zkáza se nezadržitelně blíží. Je třeba jednat rychle.

Od roku 1899 se maják Rubjerg Knude tyčí na vrcholu útesu nedaleko městečka Lønstrup na severozápadě Dánska, ve vzdálenosti přibližně 200 metrů od moře.

O jeho chod se pečlivě stará trojice mužů, kteří se střídají po směnách, protože světelnou jednotku ve věži je třeba obsluhovat nepřetržitě.

Kromě toho se také musejí starat o všechny přístroje, dbát na to, aby byly všechny čočky překryty plátnem a nezpůsobily požár, vyhánět zatoulané ptáky, natírat fasádu, opravovat střechu poničenou bouřemi a odklízet písek z nádvoří – tedy nic pro lenochy.

Prohraný boj

Kvůli erozi pobřeží a silným větrům, které způsobují neustálé proměny okolních dun, se ale vzdálenost majáku od moře s postupem času zmenšuje. Přes nánosy písku je navíc čím dál méně viditelný, stejně jako budovy, které ho obklopují.

Nakonec už je písečný nános tak vysoký, že světlo majáku není z moře vůbec viditelné. Svému původnímu účelu tak stavba slouží pouze do 1. srpna roku 1968, kdy svá světla rozsvítí naposledy a vytrvalý boj s přírodními živly vzdá.

Zkáza je na dosah

O 12 let později je pak na krátkou dobu přeměněn v muzeum, ve kterém se návštěvníci mohou dozvědět vše o jeho výstavbě, historii a funkci, ale také o hrozbách, kterým neustále čelí.

Kvůli dalším nánosům písku musí být s příchodem 21. století definitivně uzavřen. Pobřežní linie se k němu i nadále nebezpečně přibližuje a v roce 2019 už ho od chladných vod dělí pouhých šest metrů. Experti odhadnou, že se nejpozději do roku 2023 zřítí do moře!

Jen tak se ho nevzdáme!

Původním plánem je oblíbený maják z bezpečnostních důvodů zbourat, vše se ale změní, když ho dánská ministryně životního prostředí Lea Wermelinová (*1985) označí za národní poklad a vláda se na jeho záchranu rozhodne vyčlenit 5 milionů dánských korun, což je v té době v přepočtu přibližně 17 milionů korun českých.

Ale co s ním? Úřady se rozhodnou 23 metrů vysoký a 720 tun vážící maják nadzvednout a posunout zhruba o 70 metrů směrem do vnitrozemí! Taková operace ale rozhodně není jednoduchá, naplánovat ji trvá celých 10 týdnů.

Přesun velikána

Místní starosta Arne Boelt (*1961) vyjádří obavy, že by se během přesunu mohla pokazit spousta věcí. „Ale za ten risk to stojí,“ dodává s nadějí.

V dopoledních hodinách úterý 22. října loňského roku už jsou už odborníci na místě i se svou výkonnou technologií. Díky té se maják podaří připevnit na nosníky a naložit na velkou plošinu, která se pomalým tempem pohybuje na vybudovaných kolejích.

„Nemohli jsme jet rychleji než 12 metrů za hodinu, protože bylo třeba neustále kalibrovat hydrauliku,“ vysvětluje Mette Ringová z místní samosprávy.

Může v klidu zestárnout

Celou akci některé televize vysílají živě a přímo na místě jí přihlížejí davy nadšenců. S příchodem odpoledne už maják stojí na novém místě a okolní zem je zpevněna cementem.

Tady by mu zatím nemělo hrozit žádné nebezpečí, odborníci se domnívají, že se jeho životnost podařilo prodloužit o dalších 40 let, během kterých si může plnými doušky užívat svou slávu.

V pátek 16. listopadu, tedy necelý měsíc po velkém stěhování, je znovu slavnostně otevřen a tvořící se fronty návštěvníků po setmění oslňuje krásným světle modrým nasvícením.