Na počátku 21. století se čtvrť Songino Khairkhan v mongolském Ulánbátaru i se svým téměř nevyslovitelným názvem dostane do titulků novin. Je tady totiž objeveno tělo půl druhého století starého lamy, který je podle mnichů ve stavu hluboké meditace.

Starý ruský lama Dashi-Dorzho Itigilov (1852–1927) vyzve své studenty, aby se k němu připojili v meditaci. K velkému překvapení všech ještě dodá, že se chystá zemřít. Poté s klidem usedne do pozice lotosového květu a pomalu se dostává do meditačního stavu.

A opravdu, když se dostane do transu, přestane dýchat a na místě umírá. Ve své závěti píše, že si po smrti přeje být pochován ve stejné poloze, v jaké opustí tento svět, a po uplynutí několika let být exhumován.

Poklad v utajení

Tak se stane poprvé v roce 1955. Jeho tělo je vytaženo z borovicové rakve a nikdo z přítomných nestačí věřit svým očím – je perfektně zachovalé a nevykazuje téměř žádné známky rozkladu.

S úžasem ho uloží zpět pod zem a usmívají se nad představou, že by skutečně mohl být nesmrtelný. Znovu je pak vykopán roku 1973 a zdá se, že se ani tentokrát nic nezměnilo. Mniši však musí skrýt nadšení a kuriozitu si nechat pro sebe.

Obávají se totiž, že by sovětské autority mohly tělo zničit, stejně jako další množství náboženských předmětů.

Podezřele čerstvá mrtvola

Na veřejnost se objev dostane až o 29 let později a okamžitě přiláká ty nejlepší vědce, kteří touží ho prozkoumat. Patologové se shodnou se na tom, že tělo není v kondici člověka, který zemřel před 75 lety, ale teprve před 36 hodinami!

Z odebraných vzorků totiž zjistí, že nedošlo k narušení proteinové struktury těla. „Jeho klouby a měkká tkáň jsou stejně pružné jako u někoho, kdo je naživu,“ vysvětluje přední ruská historička Galina Yershova (*1955).

To by nebylo až tak neobvyklé, kdyby byl Itigilov po smrti řádně mumifikován či umístěn do velmi chladného prostředí.

Jak je to ale možné?

Osobní lékař současného dalajlamy Barry Kerzin (*1947) nabízí vysvětlení, že mnich dosáhl hluboké úrovně meditace zvané tukdam, díky které se stal osvícenou bytostí, neboli buddhou, a tudíž není mrtvý.

„Pokud je člověk schopen zůstat v tomto stavu po dobu delší tří týdnů, což se stává jen zřídka, jeho tělo se začne pomalu zmenšovat, až z něj nezbude nic jiného než nehty, vlasy a oblečení,“ dodává.

Jev je pro racionálně smýšlející vědce nepochopitelný a shodují se v tom, že v budoucnu bude rozhodně třeba řady dalších testů.

Věčný exponát

Zázračné lamovo tělo je v dubnu roku 2003 buddhistickým koncilem prohlášeno za posvátné a i nadále zůstává stejně zachováno.

V současné době odpočívá v buddhistickém klášterním komplexu Ivolginskij dacan, který se nachází nedaleko města Ulan-Ude v Republice Burjatsko. Od roku 2005 je navíc vystavováno veřejnosti, a to bez jakékoli ochrany před teplem a vlhkostí.