Strohé a přísné zásady gotiky se ve 13. století promítají i do podoby sedacího nábytku. Židle měly velmi jednoduchou konstrukci, nejčastěji rámovou. Zdobené byly velice úsporně, pouze drobnými rosetami, plisé a arkádami. Jejich výroba byla drahá, proto se vyskytovaly jenom zřídka.  

Renesance v 16. století zdůrazňuje osobnost člověka, snaží se mu proto vytvořit i co největší životní pohodlí. V Itálii, kolébce tohoto stylu, již existují mistři ve výrobě nábytku. Při svých poutích Evropou za prací šířili toto umění i do ostatních zemí.

Uměli vyrobit několik druhů židlí: vyřezávané židle sgabello, lavice s úložným prostorem cassapanka, nůžkové sesle i křesla s půlkruhovým opěradlem da parata)  

Jemná francouzská kultura 

Na konci 16. století se už setkáváme s polstrovaným nábytkem. Vytříbený životní styl, pocházející z Francie, se projevuje i ve vnitřním zařízení domů. Za zvlášť reprezentativní bylo považováno křeslo s vysokým opěradlem.

Skvostné podoby dosáhlo v době vlády Ludvíka XIV. Židle měly lehce prohnutá opěradla zakončená beraními hlavami nebo volutami. Při jejich konstrukci se brala v úvahu stavba lidského těla.  

Nové rituály u stolu 

Pozdní renesance a baroko vytváří nové rituály. Křeslo v 17. století a na počátku 18. století slouží k příjemnému odpočinku v salonu. Židle má více funkcí, váže se k jídelnímu nebo pracovnímu stolu.

Objevovaly se i židle se speciálním určením – na čtení (pohyblivý pultík na odložení knížky), astronomii (s připevněným dalekohledem), kuřácká (se zásobníkem na tabák a místem pro dýmku), nebo pro karetní kibice, kteří na ní se seděli obkročmo a pažemi se opírali o širokou polstrovanou područku. 

Symbol soudržnosti 

Na konci 18. století se jídelna stává samostatnou součástí obytných prostor. U kruhového nebo oválného jídelního stolu s šesti či dvanácti židlemi se schází rodina. Bez tohoto symbolu pospolitosti se neobejde žádná spořádaná měšťanská domácnost.

Na židle se ve své tvorbě soustředil designér Thomas Chippendale (1717-1779), který roku 1754 vydal katalog nábytkového designu Gentleman and Cabinet-maker’s Director. 

Carpe diem  

Období Biedermeieru v 1. polovině 19.  století věnuje velkou pozornost vztahu židle a prostoru. Jídelní stůl a židle byly pečlivě stylově sladěny. Kromě nich existovalo velké množství židlí různých tvarů často s bohatým čalouněním.

V zájmu co největší pohodlnosti téměř mizí rozdíl mezi židlí a křeslem. Zdobné a pohodlné židle ze vzácných dřevin jsou symbolem blahobytu a požitků.