Říše římská se hroutí a evropská civilizace se po ekonomickém a kulturním úpadku noří do ponurých temných časů. Všude samá válka, chaos a chudoba. Tak se to alespoň traduje, a tak se to učí ve školách.

Jenže při bližším pohledu se ukazuje, že tu něco nehraje, a ten údajně temný středověk je ve skutečnosti obdobím prosperity, kdy je nastartována většina procesů, vedoucích ke vzniku naší současné civilizace.

Rodí se pravzor ústavy

Je sice pravda, že tajemství výroby římského betonu je ztraceno, s gramotností to taky není tak valné jako ve starém Římě, a navíc Evropě, s výjimkou období Francké říše (481–843), chybí výrazně silné království.

V tomto ohledu však roli jednotící síly převezme církev, která notně ukrajuje králům z monopolu moci a vyšlapává cestičku k omezení královského vlivu, na kterou v roce 1100 navazuje v Anglii Listina svobod, kterou Jindřich I. (1068?–1135) dobrovolně podřizuje svou moc zákonům, a v roce 1215 Magna charta libertatum (Velká listina práv a svobod), která později inspiruje další právní normy, například Ústavu USA v roce 1787.

Algebra i pluh

Daří se i v jiných oborech. Dochází k vylepšení pravopisu zavedením novot jako je třeba interpunkce, které usnadňují psaní i čtení.

Z arabského světa dorazí algebra, ve které perský matematik Al-Chorezmí (?780–?850) mimo jiné poprvé nabízí obecný postup pro řešení lineárních a kvadratických rovnic za použití symbolů.

Také zemědělství, do té doby prosperující především na jihu, zažívá velký rozmach, a to nejen díky nezvykle teplému a stabilnímu klimatu (tzv. středověké klimatické optimum trvající od 10. do 14. století), ale také díky inovacím zemědělských strojů a postupů.

Pluh, který nahrazuje orné háky a okovaná plazová rádla, umožňuje obracet jílovité půdy do mnohem větší hloubky a nastartuje tak zemědělskou revoluci i na severu Evropy.

Společně s dalšími vynálezy, jako je třeba chomout umožnující účinější využití dobytka a koní při orbě, nebo znovu objevení podkov v 6. století, které se ovšem třeba na českém území stávají běžnými až kolem 10. století.

„Řím, to byly panečku časy“

Je to zkrátka dobrá doba pro život, i když takový fakt příliš nevoní mnoha tehdejším intelektuálům, kteří se shlédli v období Antiky, jenž považují za vrchol lidského úspěchu a jeho ztrátu za tragickou.

Ať už je to svatý Jeroným (cca347–420) nebo italský spisovatel Francesco Petrarca (1304–1374), který jako první použije termín temný středověk když píše o úpadku literatury od dob starých Řeků a Římanů.

Později se termín rozšiřuje k obecnému vzdychání nad nedostatečným rozvojem Evropy v období od pádu římské říše k počátku renesance, přičemž mnozí horlivci jdou tak daleko, že ve snaze zvýraznit tragédii zániku římského impéria, nenechají na raném středověku nit suchou, zveličují jeho hrůzy a bagatelizují klady.