Má zářivé barvy, umělou vůni a tisíce měnících se podob. A bonusem je poněkud nevšední minulost! Kolik náhod bylo třeba k tomu, aby se dnes slavná modelína stala úspěšnou hračkou?
Obchody se nedaří. Svět je na prahu 30. let 20. století a rodinná společnost Kutol v americkém Cincinnati, specializovaná na výrobu mýdel, se pomalu ale jistě blíží krachu. Okolnosti kolem ukončení činnosti dostává na starost 21letý Cleo McVicker (1903-1949).
„Přece to jen tak nevzdáme!“ říká si odvážný mladík a jednává si schůzku se zástupci obchodního řetězce Kroger. Ti mu sdělují naprosto přesně, kde je díra na trhu. Žádné mýdlo, zákazníci chtějí čistič na tapety!
Pomoc, saze jsou všude!
Jsme v době, kdy většina lidí doma topí uhlím. Oproti dřevu je to efektivnější a levnější. Ovšem uhlí má své stinné stránky a jednou z nich jsou protivné skvrny od sazí, které nejdou ničím umýt!
Především z oblíbených tapet – jsou papírové a nemůžeme je tedy namočit. „Ano, zařídíme,“ kývá Cleo na nabídku, která se přece neodmítá, a firma Kroger ihned objednává pro své obchody 15 000 kusů čističe tapet. Smlouva je závazná a podmínky přísné.
Pokud Kutol nedoručí zboží včas, zaplatí pokutu 5 000 dolarů (dnes asi 113 000 Kč).Tuší ale někdo ve firmě, jak takový čistič vyrobit?
Zázračné těsto
Naštěstí Cleo přesvědčí svého bratra Noaha (1905-1980), který dělá v Kutolu vývojáře produktů. Ten tedy vytvoří jakousi měkkou hmotu z mouky, vody, soli a spousty dalších (tajných) ingrediencí. Na skvrny od sazí funguje perfektně!
Navíc neobsahuje toxické materiály, na tapetě nedělá šmouhy a dá se použít opakovaně. Přípravek má úspěch, Kutol se odráží ode dna a prosperuje ještě přes10 let.
Konec slávy?
Pokrok doby však nenahrává. Po druhé světové válce domácnosti začínají topit ropou či plynem a žádné skvrny od sazí už je netrápí. Navíc již existují vinylové tapety, které lze umýt jen vodou a mýdlem.
A aby toho nebylo málo, roku 1949 Cleo McVicker umírá při leteckém neštěstí! Obchod v Kutolu po něm přebírá mladičký syn Joe (1929-1992). V rukou má opět krachují společnost a také zásoby čističů tapet, které skoro nikdo nechce!
Co nepotřebujete, dejte dětem
Obchody klesají a změna nepřichází. Až na Vánoce roku 1954. Joeova švagrová Kay Zufallová (1926-2014), provozovatelka mateřské školky, shání pro děti vhodný materiál, ze kterého by mohly vyrobit ozdoby na stromeček.
„Zkus mi poslat nějaké ty vaše čističe tapet,“ navrhuje Joeovi, s nadějí, že právě něco takového by se mohlo hodit. A taky že ano. Nejen, že vánoční ozdoby se povedou naprosto skvěle, ale děti se přitom neuvěřitelně baví!
A nadšený Joe McVicker celý koncept společnosti mění od základů. Nebo tedy ve stejných prostorách a na stále stejných strojích se vyrábí pořád to samé. Už to ale není čistič tapet, nýbrž hračka pro děti!
Eso v plechovce
Pravda, malinko se výroba pozmění. Z hmoty mizí prací prostředek, přidá se mandlová vůně a později i barvivo – nejprve žluté, modré a červené. První modelína je však bílá.
Joe chce pojmenovat hračku „Kutolova modelářská hmota“, ovšem švagrové Kay se to nezamlouvá. S manželem Bobem navrhují jméno Play-Doh. A chytne se to!
Roku 1956 již McVicker startuje výrobu modelíny v plechovkách pod novou firmou Rainbow Crafts Company a snaží se s ní proniknout do obchodů. Nejprve s nevalným úspěchem, chybí peníze na reklamu.
Skvělým krokem je však spolupráce s bavičem Bobem Keeshanem (1927-2004), známým jako kapitán Kangaroo. Ten za příslib 2 % z prodeje ukazuje modelínu ve své televizní show a Play-Doh se stává hitem!
