15 000 padlých a 25 000 pohřešovaných lidí, minimálně 10 000 mrtvých koní. To je hrozivá bilance prusko-rakouské války, respektive bitvy na Chlumu u Hradce Králové. Střet se vyrovnal i novodobým válečným krveprolitím. Střílelo se jako o závod – okna drnčela až 30 kilometrů daleko!
Rakouský maršálek Ludwig von Benedek (1804–1881) se rozhlížel po krajině ležící severozápadně od Hradce Králové u kopce Chlum. Zde se měl odehrát finální střet jeho armády s Prusy. Každá strana měla k dispozici na 15 000 děl.
Síly byly poměrně vyrovnané. Rakušanům se ale zatím v jednotlivých bitvách příliš nevedlo.
„Vítězství je víc než nejisté,“ přemýšlel Benedek. Do Vídně proto poslal císaři Františku Josefovi I. (1830–1916) žádost o vyhlášení příměří. Tu však vladař přes všechna rizika smetl ze stolu. U Chlumu zatím bičoval vojenské stany prudký déšť.
Vojákům na náladě zrovna nepřidával. Potoky se rozvodnily a v polích se boty při každém kroku bořily do bahna. Prusové si navíc pospíšili. Na místo střetu dorazili o tři dny dřív, než Benedek prorokoval. 3. července 1866, v den bitvy, konečně déšť ustal.
Nahradila ho však neprostupná mlha. Na 50 metrů nebylo vojsko s to rozeznat vlastní muže!
Tahle situace musela vést ke katastrofě. V 7.30 ráno zaduněl první výstřel z děla. Krveprolití právě odstartovalo. V nedalekém lese Svíb se bojovalo o každý metr. Mezi stromy viditelnost prudce klesla.
Desítky vojáků tu v nastalém chaosu pálili po všem, co se hnulo – včetně vlastních spolubojovníků. Hlavní boj ale zuřil u říčky Bystřice. Benedek dobře odhadl, že Prusové tudy od západu povedou hlavní útok. Rakušané zatím zdatně drželi pozice.
První ministr Pruska Otto von Bismarck (1815–1898) nervózně klepal prsty do stolu. Pruský postup nebyl zdaleka tak úspěšný, jak očekával. Vlastně se zdálo, že jeho armáda prohraje. Tahle situace se však měla brzy změnit.
Prusové dobyli Svíb i s vesničkou Máslojedy. Rakušané ale nachystali tvrdou odvetu a území dobyli zpět. Zaslepeni bojem o cíp bitevního pole však jednotliví velitelé přehlédli, že se na obzoru objevila 2. pruská armáda.
Hlavní část bojiště tak zůstala nechráněna. Korunní princ Fridrich Wilhelm von Hohenzollern (1831–1888) v čele 2. pruské armády měl ideální podmínky k triumfu.
Před 16. hodinou zdrtily dva pruské armádní sbory Rakušanům pravý bok. Obsazovaly jednu ves za druhou. Rakušané se neváhali vrhat v obraně do sebevražedných akcí. Bylo však pozdě. Nepřítele měli již i za zády. Rakouská armáda se rozpadala.
Někteří muži bojovali až do konce, jiní utíkali přes opevněný Hradec Králové nebo Pardubice na Moravu.
