Sbohem, mé mládí,“ povzdechne si prý František Josef I., když se 2. prosince 1848 v Olomouci stane rakouským císařem, a rozpláče se. Právě se stáváme svědky jednoho z výjimečných okamžiků, kdy shodí nepřístupnou panovnickou masku a dá najevo své city.
Františku Josefovi I. (1830 – 1916) se sice na trůn příliš nechce, ale protože mu jeho rakouský vychovatel Johannes Coronini-Cronberg (1794 – 1880) už od šesti let vštěpuje, že:
„Skutečný šlechtic nemůže přiznat únavu, musí se vždycky ovládat. Všude si musí poradit s tělesnou slabostí,“ neprotestuje. Bere si z toho příklad a kontroluje se tak dokonale, až postupně ztrácí vlastní osobnost. Nikdy nepřipustí, že mu není dobře, nebo že ho něco trápí.
Nepodařený útok
Už v prvních letech vlády ho ale zastihne nešťastná událost, která úplně změní život habsburské rodiny. Málem při ní přijde o život… 18. února 1853 se mladý císař prochází po starých vídeňských hradbách.
Netuší, že ho zpovzdálí sleduje maďarský krejčovský tovaryš János Libényi (1831 – 1853) a v ruce drží 41,5 cm dlouhý nůž! Najednou se k Františkovi přiblíží, vrhne se na něj a bodne do krku. Zlaté vyšívání límce ránu naštěstí ztlumí.
Vojenský poradce Maxmilián O´Donnell (1812 – 1895), který císaře doprovází, zločince okamžitě chytne. Mladík přitom křičí:
„Ať žije Kossuth!“ Lajos Kossuth (1802 – 1894) je maďarský politik, který má na svědomí uherské boje za svobodu a nezávislost v roce 1849. Libényiho za pokus o atentát oběsí 26. února 1853.
Usiloval o trůn?
Panovník zvládne dojít domů, ale má horečku a ztratí hodně krve. Je v šoku a tři týdny si poleží v Hofburgu. Britský vyslanec ve Vídni, lord Westmoreland líčí královně Viktorii:
„Císař unikl téměř zázrakem, protože nůž, jenž mířil vzadu na krk, což mohlo mít fatální následky, sklouzl po lebeční kosti.
Rána silně krvácela a František Josef na chvíli oslepl.“ O jeho zdraví má strach i mladší bratr Ferdinand Maxmilián (1832 – 1867). Jakmile se dozví, co se stalo, opouští svoji námořní flotilu v italském Terstu a míří do Vídně.
„Neměl jsi bez povolení opouštět jednotku,“ vytkne mu František, který už od dětství na svého bratra žárlí. Společenský Max si snadno získává sympatie lidí, což se o poněkud sucharském Františkovi zrovna říci nedá.
„Náramně by se mu hodilo, kdybych oslepl nebo zemřel,“ napadá císaře. „Mohl by využít své flotily k boji…“
Msta za sestru
Citlivého Maxe se bratrova reakce velice dotkne. I když nechává na místě atentátu postavit kostel, Františkovo podezření úplně nerozptýlí. V roce 1854 ho jmenuje velitelem námořnictva a Maxovo zvolení mexickým císařem v roce 1864 mu přijde také docela vhod.
Dvůr oficiálně tvrdí, že Libényi je uherský anarchista, který si císaře zvolil jako oběť za zmařené maďarské povstání v roce 1849. Lidová fantazie si vytvořila ještě druhou, romantičtější verzi příběhu.
Podle ní se za útokem skrýval akt pomsty. Císař měl údajně milostný poměr s maďarskou tanečnicí Margit Libényiovou. Samozřejmě šlo jenom o panovníkovo povyražení a její bratr János prý proto chtěl pomstít její čest.