Polární záře patří k nejkrásnějším úkazům, jaké můžeme na obloze vidět. Celý jev se odehrává v zemské atmosféře, kde vytváří fascinující barevnou podívanou.

Jak ale vzniká? Kdy je nejpříhodnější čas ji pozorovat?

Název polární záře (Aurora Boeralis) použil poprvé francouzský hvězdář, filozof a kněz Pierre Gassendi (1592–1655) v roce 1621. Její jméno vzniklo složením jména římské bohyně úsvitu Aurory a řeckého výrazu pro severní vítr – boreas.

Nejlépe pozorovatelná je v polárních oblastech Země, dá se ale vidět také v Kanadě, na Aljašce nebo ve Skandinávii.

Nejoblíbenější destinací pro zájemce o pozorování tohoto atmosférického jevu je severní Norsko, a to především díky snadné dostupnosti a mírnému zimnímu klimatu. Nejčastěji se vyskytují od podzimu do jara.

Největší pravděpodobnost, kdy ji spatřit, je ve večerních hodinách mezi 21. až 01. hodinou. Polární záře jsou rovněž doprovázeny rentgenovým vyzařováním, absorpcí kosmického šumu, magnetickými pulzy a dalšími jevy.

Jak vzniká barevné divadlo?

Vznik polární záře má na svědomí Slunce, respektive jeho magnetické pole. Na tomto vesmírném tělese totiž vznikají vlivem nerovností v magnetickém poli sluneční skvrny, které vyvolávají masivní erupce částic.

Sluneční vítr pak proud protonů, elektronů a další částic posílá dál vesmírem, a pokud se setká s magnetickým polem Země, část tohoto mraku se do něj zachytí.

Sluneční částice se následně stáčí po spirálách k zemské atmosféře, kde se setkávají s atomy v zemské atmosféře, dojde k excitaci (proces, při kterém dochází ke zvýšení energetické hladiny částic) atomů a následně k jejich rozsvícení.

A polární záře je na světě. Barva polární záře závisí na tom, který atom je částicemi ze Slunce zasažen a v jaké výšce k tomuto jevu dojde.

Červená – 240 km nad Zemí

Zelená – 160 km nad Zemí

Fialová – 80 km nad Zemí

Modrá – méně než 80 km nad Zemí

Červenou a zelenou barvu způsobují atomy kyslíku, fialové a modré zbarvení je zodpovědný dusík.