Padne rána z pistole a muž se zhroutí k zemi. Okamžitě ale vzhlédne. „Cítím dost síly, abych mohl střílet,“ vykřikne na svého soka a oba sekundanty. Snaží se opatrně nadzdvihnout a šmátrá po pistoli. Sníh jí ale zalepil hlaveň. „Dejte mi jinou,“ požádá sekundanta.

Pak zazní další výstřel a i druhý muž je raněn. Ve hře je teď čest jednoho z členů petrohradské smetánky, ruského básníka Alexandra Sergejeviče Puškina (1799–1837).

Mladý francouzský důstojník Georges d´Anthès, baron Heeckeren (1812–1895) se mu snažil nasadit parohy s jeho ženou. Básník se proto musí pomstít. Jako záminka pro souboj ale v minulosti stačily i mnohem malichernější spory.

Zamiluje se do básníkovy manželky

Petrohradem se roku 1836 šíří klepy, že se francouzský důstojník Georges d´Anthès, baron Heeckeren dvoří Natalii Puškinové (1812–1863), manželce básníka Alexandra Sergejeviče Puškina.

Natalie ale svého manžela ujišťuje, že Georges věnuje svoji pozornost hlavně její neprovdané sestře Kateřině. Neříká ovšem pravdu…

Georgovu lásku k Natalii podporuje i jeho adoptivní otec, diplomat, baron Jacob van Heeckeren (1792–1884). Věří, že sňatkem s Natalií Puškinovou by si jeho syn pomohl v kariéře. V cestě ovšem stojí Nataliin manžel Alexandr. Mazaný diplomat Heeckeren proto rozehrává riskantní hru.

Nemá daleko k sebevraždě

„Jak víte, můj syn – jediné štěstí mého života – už dva roky po vás touží. Jeho ušlechtilý cit však zatím zůstal u vás bez odezvy. Poddejte se své náklonnosti, nesnažte se odvrátit, co se musí stát. Můj syn nemá daleko k sebevraždě.

Udělejte tečku za svým manželstvím. Vraťte mi syna,“ píše Puškinové.

Natalie ale na dopis nereaguje a nezmíní se o něm ani svému manželovi. Puškinovi přátelé ovšem dostali spisky označující básníka za paroháče. Podepsán je pod nimi tajemník hraběte I. Borch, což není nikdo jiný než starý baron Heeckeren.

Dopis pro lumpa a zbabělce

Básník proto posílá mladému Heeckerenovi výzvu na souboj, nakonec ale z bitky sejde. Hrozící skandál se urovnává, když d´Anthès žádá o ruku Nataliinu sestru Kateřinu.

Svatba se koná 10. ledna 1837. D´Anthès ale už pár dní po svatbě posílá Natalii žádost, aby se s ním sešla kvůli důležité rodinné záležitosti.

Paní Puškinová pospíchá 25. ledna 1837 na sjednanou schůzku do kasáren. „Staňte se mou milenkou! Jestliže okamžitě neukojíte mou vášeň, zastřelím se!“ vrhne se jí k nohám Georges.

Natalie v šoku utíká pryč, ale Puškin večer dostává anonymní dopis s čerstvými informacemi o její schůzce. Autorem je samozřejmě starý Heeckeren.

Rozčilený Puškin žádá po Natalii vysvětlení a ta mu tentokrát řekne celou pravdu. K d´Anthèsovi prý chová sympatie, ale jeho svádění odolala. Básník nechá doručit baronu Heeckerenovi dopis, ve kterém ho označuje za lumpa a zbabělce. Obratem dostane výzvu k souboji.

Stav zraněného je beznadějný

27. ledna 1837 ve 14.30 hodin Puškinkovi a d´Anthèsovi sekundanti sepíší podmínky souboje. Aktéři se scházejí o hodinu a půl později v petrohradském Jekatěrinodorfském lesíku. D´Anthès vypálí jako první a zasáhne. Puškin padá.

I ležící si ale ještě troufne vystřelit. Jeho protivník se kryje, jak nejlépe umí. Stojí bokem, pravou rukou si chrání hrudník a pistolí tvář. Pravidla souboje to povolují.

Puškinova kulka trefí d´Anthèsovu paži a zarazí se o knoflík u kalhot. Básník je na tom ale mnohem hůř. Carův lékař N. F. Arnt považuje jeho stav za ztracený. Střela způsobila ve spodní části břicha prudké krvácení, došlo k zánětu pobřišnice.

Naposledy Puškin vydechne 29. ledna 1837 ve tři čtvrtě na tři.