Jsou atraktivní, příjemní a vyhledávaní. Vzduchem se jich na celém světě prohání zhruba 180 000 druhů. I přes velkou aktivitu jsou ale jejich návštěvy čím dál výjimečnější. Elegantní krasavci pomalu vymírají. A nemůže za to nikdo menší než… chemie a člověk!
Pesticidy, mizející životní prostředí a rozšiřující se zemědělství. Přesně tak zní v kostce základní faktory, kvůli kterým motýlí populace pomalu ztrácí na síle.
Alarmující je situace nejen v Kalifornii a Číně, ale i naší kotlině, kde je z denních motýlů ohrožena dokonce polovina. Ostatní hmyz, který se po jejich vzoru zjara pouští do opylování, tím ztrácí svého aktivního a pestrobarevného lídra.
Motýlí nesnáze
Zhruba před 100 lety u nás poletuje asi 161 druhů motýlů, dnes se jejich řady povážlivě tenčí. Na 18 druhů do dnešních dnů vyhynulo, dalších 16 vymírá! Ochránit motýly jako jednotlivce je ale těžkým oříškem.
Jejich situace se totiž odvíjí od konkrétních míst, kde rádi sídlí, a na které mají poměrně vysoké nároky. Někde jen posnídají nebo posvačí, jinde zase rádi relaxují. Bohužel pro ně ale jejich oblíbené lokality rychle ubývají vlivem intenzivnějšího zemědělství.
Začarovaný kruh
Podle státních vyhlášek mají hospodáři přesně určeno kdy a jak sekat, s chemií také příliš nešetří. Příroda proto rychlým tempem ztrácí svůj barevný i živočišný říz.
„Ta časová přímka je tak strašně krátká, že se dvakrát ročně prakticky poseče celá republika,“ nechá se slyšet místopředseda Českého svazu ochránců přírody Karel Kříž.
Na takto chudé louky s největší pravděpodobností zavítá jen pár bělásků, většina motýlů naopak touží z posekaného pekla zmizet. Stejně tak jsou problematické změny klimatu.
Ochranáři už několik let upozorňují na skutečnost, že motýlí housenky kvůli mírným zimám a vlhku často trpí plísněmi nebo mají problémy se střevní mikroflórou. Problémem je i nadměrné sucho, které většinu larev okamžitě zahubí.
Na pokraji vyhynutí
Úbytek motýlů je celosvětovou lavinou, kterou se nedaří zkrotit zejména v řádu denních letců. Na tenké hranici se pohybuje modrásek černoskvrnný (Phengaris arion) nebo hnědásek osikový (Euphydryas maturna).
Na stupínku největší ohroženosti se ale celosvětově nachází žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone), kterého je do roku 2006 v Česku možné spatřit v CHKO Bílé Karpaty. Od té coby se po něm slehla zem, je považován za vyhynulého.
Podle odborníků tomu tak není. Jeho záchrana na dobré cestě. Z důkladného zkoumání z roku 2013 vyplývá, že přibývá jak dospělých žluťásků, tak i stromů, na nichž si hoví jeho larvy a housenky.
Na to, aby se situace plně stabilizovala je však potřeba ještě hodně práce, veškeré předpovědi jsou proto velmi opatrné.
Kalifornská pohroma…
Slunná Kalifornie nese těžce úbytek monarchů stěhovavých (Danaus plexippus), kteří si po mnoha letech našli jinou odpočinkovou destinaci.
Zatímco v roce 2017 jich na západní pobřeží dorazí kolem 148 000, v loňském roce spadnou čísla k pouhým 20 000. Pro experty je jejich úbytek jednou velkou neznámou.
Podíl na motýlí katastrofě podle nich může mít i extrémní sucho doprovázené požáry, se kterými místní zápasí rok co rok. Nejen, že během nich dojde k úbytku travnatých ploch, ale zároveň i ke znečištění vzduchu.
Podle biologů hrozí monarchům v Severní Americe vyhynutí. Z jejich výpočtů vyplývá, že existuje 72procentní šance, že vymřou do 20 let.
