North Atlantic Treaty Organisation či Severoatlantická aliance je pro nás známá více pod názvem NATO. Politický a vojenský pakt je založen 4. dubna 1949 v duchu spojenectví všech členů s cílem zachovat demokracii a obranu.

Bezpečnost členských států musí být chráněna nezbytnými prostředky a všichni členové NATO uznávají hodnoty, na kterých je Aliance založena – demokracie, lidská práva a podstata právního státu. Transparence a vzájemné podpora má být duchem NATO.

Budeme se bránit

Počátky NATO se dají sledovat v Bruselském paktu. Ten je sepsán 17. března 1948. Zúčastněnými zeměmi jsou Belgie, Francie, Nizozemí, Lucembursko a Spojené království, přičemž hlavním cílem je obrana proti Sovětskému svazu.

K udržení stability a rovnováhy je však zapotřebí větší mocnosti, a tak do hry vstupují Spojené státy americké.

Tento krok vede v sepsání Severoatlantické smlouvy v dubnu roku 1949 ve Washingtonu D.C. Členy Aliance jsou země z původního Bruselského paktu, Spojené státy, Kanada, Itálie, Portugalsko, Norsko, Dánsko a Island.

Článek 5 stanoví, že pokud jedna nebo více mocností zaútočí na členskou zemi NATO, útočí tím na celou Alianci, která má plné právo se útoku bránit i ofenzivními technikami, tedy třeba i bojem.

Každý nový člen je vítán?

Roku 1952 vstupují do NATO Řecko a Turecko. Sovětský svaz roku 1953 žádá o přijetí do Aliance pod záminkou uchování evropského míru. Tento návrh je členy kategoricky zamítnut – nejhorší nepřítel je ten, co útočí zevnitř, a organizace nemůže riskovat.

NATO vs. Varšavská smlouva

Sovětský svaz však nelení a brzy nachází vlastní spojence. 14. května 1955 je vytvořena Varšavská smlouva – tu podepisuje Sovětský svaz, Polsko, Maďarsko, Československo, Bulharsko, Albánie, Rumunsko a tehdejší Německá demokratická republika.

Západní Německo se připojuje k NATO ve stejném roce. Varšavská smlouva zaniká v roce 1991 po rozpadu sovětského impéria, zániku NDR a konci studené války.

Odejít po francouzsku

Roku 1966 „opouští“ NATO Francie. Země pod vedením prezidenta a generála Charlese de Gaulla (1890–1970) požaduje větší osamostatnění od vlivu Spojených států amerických a utvrzení vztahu s východním blokem.

Díky tajným dohodám nakonec země nadále setrvává v politické struktuře, zatímco z vojenské vystupuje. Tehdy se velitelství přesouvá z Francie do belgického Bruselu.

Aliance roste jako z vody

Během 70. až 80. let dochází k mnoha jednáním mezi Sovětským svazem a Aliancí ohledně omezování vojenského arzenálu ve střední Evropě.

80. léta přinášejí sbližování zemí bývalé Varšavské smlouvy a NATO – díky pádu komunistického režimu v 90. letech nachází do NATO cestu většina zemí východního bloku. Roku 1982 vstupuje Španělsko.

V říjnu roku 1990 dochází ke znovusjednocení Německa – bývalá NDR se připojuje ke Spolkové republice Německo a společně vstupují do Aliance. Česká republika vstupuje do NATO roku 1999 (12. března) s Maďarskem a Polskem.

Roku 2004 se k NATO připojuje Estonsko, Lotyšsko, Litva, Slovensko, Slovinsko, Bulharsko a Rumunsko.

29 členských států

V současnosti má Severoatlantická aliance 29 členských států. Nejnovějšími členy jsou Albánie, Chorvatsko (2009) a Černá hora (2017). NATO úzce spolupracuje i s Evropskou unií.

Mezi organizacemi byla 16. prosince 2002 sepsána dohoda Berlín plus – ta stanoví, že EU má možnost využít jak kapacity, tak prostředky NATO, je-li to zapotřebí.