Francouzské Chamonix, leden roku 1924. Po tvrdých diplomatických bojích se konečně podaří zhmotnit dlouho očekávaný sen, totiž „týden zimních sportů“. Celá akce slaví neuvěřitelný úspěch.

Zdejší sportovci si ani nestačí posbírat veškeré medaile a už je rozhodnuto o pravidelném opakování.

Zatímco novodobé (letní) olympijské hry pořádané od roku 1894 z iniciativy Pierra de Coubertina (1863–1937) rostou do krásy, našroubovat na ně třeba takové krasobruslení se tak úplně nedaří.

I když se s ním v programu počítá, plány obvykle zhatí nestálé počasí. Semínko na novou, zimní odnož olympijských her proto v hlavách některých pomalu klíčí.

Za nápad bojuje zejména všestranný český sportovec Josef Rössler-Ořovský (1869–1933) spolu s Kanadou a Švýcarskem. Jako vhodné místo navrhuje malebné Krkonoše. Po dlouhých debatách je vybráno Chamonix na východě Francie.

Silný oddíl

Nové „olympijské hry“ jsou však jako kompromis pro ublížené norské ego nazývány jako „Týden zimních sportů“. Severské země totiž mají své vlastní hry a právem se bojí o jejich budoucnost.

I přesto se do zdravého sportovního souboje pustí 281 mužů a 13 žen z celkem 16 států. Disciplíny tvoří předem určená pětice, tedy jízda na bobech, krasobruslení, lední hokej, lyžování a rychlobruslení.

Přes prvotní komplikace slaví hry nečekaný úspěch a roku 1925 je olympijský kongres v Praze zpětně označí číslovkou jedna v dosud nekončící šňůře.

Drtivá porážka

Do víru adrenalinu vyšle Československo 27 sportovců, žádnou medaili se však získat nepodaří. Zato Norsko konkurenci přímo válcuje. Z olympiády si odváží čtyři zlaté, sedm stříbrných a šest bronzových medailí.

Boduje zejména norský lyžař Thorleif Haug (1894–1934), jemuž šlape na paty finský rychlobruslař Arnold Thunberg (1893–1973).

Šestnáct statečných

Prvního mezinárodního zimního klání se účastní sportovci z celkem šestnácti zemí světa. Své kolegy přijíždějí podpořit i sportovci z Estonska, Lucemburska a daleké Argentiny, kteří však nesoutěží.

Nejvíc nejcennějších kovů si odváží kromě Norů také Finové, pozadu nezůstávají ani sportovci z Rakouska a Švýcarska. Spojené státy sahají po jedné zlaté medaili stejně jako Britové.