Zdají se nám sny jen proto, aby si mozek utřídil to, co jsme prožili během dne, nebo mají nějaký hlubší smysl? Mohou nám prozradit naši budoucnost, či nás varovat před nebezpečím? Jaké je tajemství snů?
Spánkem strávíme asi třetinu života. Jeho nedostatek vede k deprivaci a může přivodit i smrt. Ač se jeho studiem zabývala řada vědců, dodnes se přesně neví, proč je pro tělo tak nepostradatelný. Hovoří se o několika důvodech.
Šetří energii během spánku, chrání duševní funkce, roli hraje i při termoregulaci a napomáhá také zrání nervové soustavy. Během spánku se nám rovněž zdají sny. Proč tomu tak je? Jaký mají sny význam?
Bezvědomí, nebo halucinace?
Člověk spí vleže se zavřenýma očima. Když usne vsedě, nikdy neupadne do nejhlubšího spánku, a proto si tak dobře neodpočine.
Při spánku dochází ke ztrátě vědomí, tělo člověka zaujímá stereotypní polohu, má nižší teplotu a slabě reaguje také na smyslové podněty.
Během usínání se ale mohou projevit záškuby těla, způsobené impulzy z nižších mozkových center, které někdy mohou vést k přechodnému probuzení. Zároveň se mohou objevit smyslové klamy a pseudohalucinace.
Novorozenec potřebuje 17 až 18 hodin spánku denně, čtyřleté dítě 10 až 12, dospělý člověk pak 7 až 8 hodin.
Rychlé pohyby očí
Spánek je aktivní, vysoce organizovaný proces, při kterém se střídají dvě fáze: REM a NREM, z anglického Rapid Eye Movement, tedy pojmenované podle přítomnosti či absence rychlého pohybu očí pod víčky. NREM fáze má 4 stadia.
1. stadium je přechodem od bdění k začátku spánku a trvá jen několik minut. Následují stadia 2 až 4, kdy se člověk propadá do stále hlubšího spánku. Při NREM fází nedochází k pohybu očí pod víčky, aktivita metabolismu je nízká, stejně jako teplota mozku.
Dochází k celkové tělesné regeneraci. Ze stadia 4 se tělo postupně vrací do stadia 3, kdy ho neruší hluk, ale třeba dětský pláč už ano, a do stadia 2.
Kdy se rozbuší srdce
Pak následuje první fáze REM, která trvá 5–10 minut. V jejím průběhu dochází k regeneraci psychických sil. Člověk při ní nepravidelně a těžce dýchá a jeho srdeční frekvence je na stejné úrovni jako při bdění.
Mozek je aktivní a má zvýšenou spotřebu kyslíku, dochází k obnově centrální nervové soustavy. Zdají se sny. Délka celého cyklu od 1. stadia NREM po 1. fázi REM trvá 90–110 minut a v průběhu noci se zopakuje 4–6krát.
Nejdelší část spánku, asi 50–60 %, probíhá ve 2. stadiu NREM, fáze REM zabírá 20–25 %.
Kolik snů se nám v noci zdá?
Sny přicházejí v REM fázi. Respektive zdají se i v NREM fázi, ale je jich velmi málo a jsou kratší a méně opravdové. Během noci se každému člověku zdá 4 až 10 snů v délce 5 až třicet minut.
První přichází cca 70 minut po usnutí a trvá asi 10 minut, další pak po 1 až 2 hodinách. Až 8 % žen a 15 % mužů však tvrdí, že se jim sny nezdají. To není pravda, jen si je nevybavují.
Pro zapamatování si snu je totiž nutné, aby člověk přešel na chvíli do bdělého stavu. Podle výzkumu, provedeného australským psychologem Denholmem Aspym, tomu napomůže také užití 240 mg vitaminu B6 před spaním. Až 42 % žen a 25 % mužů si naštěstí po probuzení alespoň na jeden sen vzpomene.
Úklid mozku a řešení problémů
Sen slouží k udržení spánku a k vyrovnání se s negativními zážitky, prožitými během dne. Vše, co jsme přes den nedokázali vyřešit, co nás tíží, nebo v co doufáme, se promítne do snů. Sen tak slouží k úklidu mozku a řešení problémů.
Může však jít i o nevyřešené zážitky z minulosti. Dle ruského badatele V. Kasatkina nám prostřednictvím snů tělo může dokonce až několik dní dopředu signalizovat chorobné změny v některých orgánech, a tak nás varovat. Většina tzv.
věšteckých snů pak má původ v podprahově zaznamenané informaci, která se ve snu vyjeví.
Můžeme létat i cestovat časem
Snění je reakcí na vnější a vnitřní podněty. Mezi ty vnitřní patří například únava, bolest nebo nemoc. Nejvíce bývá psychických zdrojů, děj snu pak ovlivňují naše denní prožitky a fantazie, vzpomínky, potlačená i vědomá přání a nevyřešené problémy.
Při snu tělo spí, ale mysl bdí, ovšem neví o tom, a proto se může chovat i neracionálně. Ve snu tak můžeme létat, být dobyvatelem, či cestovat časem.
Do toho se nám ale mohou přimotat i reálné starosti, takže pak ve snu znovu skládáme maturitu, nebo absolvujeme pracovní pohovor.
Zvuk hromu, nebo bitevní vřava?
Abychom se během spánku neprobudili, naše mysl zahrne různé vnější podněty (zvuky, pocit chladu, žízeň atd.) do snu. Když nám pak ve spánku spadne přikrývka, zdá se nám, že se procházíme nazí, nebo že jsme spadli do studené vody.
Zvuk hromu nám může evokovat bitevní vřavu a zvonění budíku třeba sirénu hasičských aut. Lidem, kteří mají hlad nebo žízeň, se potom může zdát, že hodují.
Každý člověk však na podnět reaguje individuálně, takže totožná věc může u různých lidí vyvolat odlišné sny.
Noční můry a noční děsy
Kapitolou sama pro sebe jsou pak děsivé sny, které jsou naplněné úzkostí a strachem. Často v nich jde doslova o život. Pocit tísně v člověku přetrvává i po probuzení. U dětí se nejčastěji vyskytují tak zvané noční děsy.
Objevují se asi půl hodiny po usnutí a trvají 1 až 2 minuty. Jsou doprovázené chaotickými pohyby a hrůzostrašnými výkřiky. Tep dítěte dosáhne v takové chvíli až 200 úderů za minutu. Po probuzení si však na nic z ošklivého snu nevzpomene.
Oproti tomu noční můra může přijít v každém věku, trvá déle a mívá bohatší obsah.
Lze člověka zbavit snů?
Objevný experiment ohledně snění, respektive snahy se ho zbavit, provedl v roce 1960 William C. Dement, americký vědec studující spánek. Ten budil dobrovolníky pokaždé, když se dostali do REM fáze spánku, a to několik nocí po sobě. Výsledek ho překvapil.
Již během čtvrté nebo páté noci bylo účastníky experimentu nutné budit i třicetkrát za noc. Po deseti nocích upadali do REM fáze okamžitě. Po skončení pokusu u nich ještě nějakou dobu přetrvávala prodloužená REM fáze, zabírající až 40 % doby spánku. Člověka tedy zbavit snů nelze.
Bez snů přichází podráždění a úzkost
Vedle toho poukázal experiment na další zajímavou věc. Lidé připravení o REM fázi spánku byli zpočátku klidní, ovšem postupem času se u nich dostavila únava, podrážděnost, snížená pozornost a soustředěnost, a poté i úzkost.
Mohlo by se zdát, že to bylo kvůli přerušovanému spánku, ale nikoli. Kontrolní skupinu totiž vědec také budil několikrát za noc, jen v NREM fází spánku, přičemž u ní se změny v chování neprojevily.
Dement tak došel k závěru, že dlouhodobá snová deprivace může vést až k poruchám osobnosti.
Nedostatek spánku může zabíjet!
Stejně tak člověk dlouho nevydrží bez spánku. Při dlouhodobém nedostatku spánku se rozvine spánková deprivace projevující se ospalostí, zhoršeným soustředěním a úsudkem, v horších případech i nesouvislým myšlením a halucinacemi.
Pod lékařským dohledem vydržel nejdéle bez spánku 17letý americký student Randy Gardner, který v roce 1965 nespal 264 hodin (tedy 11 dní) v kuse. Poté byl experiment přerušen, protože mu hrozilo celkové vyčerpání organismu až.
V roce 1977 měla údajně bez spánku vydržet celých 449 hodin (téměř 19 dní) Maureen Weston z Anglie. Jiný pokus o překonání Gardnerova rekordu však skončil úmrtím.