V sídle biskupa Jana IV. z Dražic na pražské Malé Straně je 24. července 1307 rušno. Dva šlechtici se přitočí k nemocnému muži opřenému na lůžku. Jeden z nich vytáhne zbraň a krátce bodne. Schyluje se k volbě nového vladaře a o dramatické situace není nouze…
Začíná sněm, který má volit nového českého krále. „Na zasedání v biskupském domě 24. července 1307 pak došlo ke scéně připomínající pozdější defenestrace,“ vypráví současný český historik Vratislav Vaníček.
„Starý Dobeš, dnou sklíčený, byl nucen odpočívati na lůžku po boku hostitele, biskupa Jana z Dražic, a kolem nich se tísnil sbor ostatních pánů, když se z hlavní síně do komory poradní vedrala skupina ozbrojených stoupenců skupiny korutanské, vedená dvěma členy rodu z Lichtenburka,“ popisuje historik Josef Šusta.
„Jindřich Korutanský na trůn,“ vykřikne jeden z radikálů, sotva rozrazí dveře. Oldřich (kolem 1260 – asi 1313) a Hynek Krušina z Lichtenburka (asi 1260 – 1312) stojí v čele radikální skupinky a využívají vzniklého zmatku.
Oldřich se vrhá na nemocného maršálka a propíchne ho. Vzápětí pachatelé mizí venku, aniž by jim někdo věnoval větší pozornost.
Motivy pro vraždu
„Jaké vlastně motivy vedly Lichtenburka k této vraždě, zůstává nevyjasněnou otázkou,“ poznamenává současný historik Jan Urban. Existuje domněnka, že šlo o nenávist mezi rody Benešoviců (z něho pocházel Dobeš – poz.
red.) a Lichtenburků kvůli podílu Dobeše a jeho rodu na smrti Záviše z Falkenštejna (asi 1250 –1290). Záviš totiž byl Krušinovým tchánem.
Jenže i Lichtenburkové, když viděli, jak horkou půdu má Záviš pod nohama, obrátili a na své sympatie k příbuznému raději zapomněli.
Další názor omlouval vraždu jako reakci na Dobešovu ironickou poznámku, aby nového panovníka šli hledat do Stadic, kde mezi sedláky určitě najdou nějakého strýce z vymřelého přemyslovského rodu, který se s pannou Eliškou rád ožení.
Na takové jízlivosti jsou čeští šlechtici alergičtí.
Kdo vlastně zabíjel?
Nejasné je i kdo vedl proti Dobešovi vražednou zbraň. „O nepříliš velké rozvaze Krušinově hovoří také jeho účast po boku strýce Oldřicha na vraždě maršálka Dobeše z Bechyně,“ poznamenává Urban, protože Krušina se netajil svojí násilnickou povahou.
Další kronikář Přibík Pulkava († 1380) si dokonce myslí, že ve zmatku Oldřich zabil i Dobešova vnuka, Beneš Krabice zase zmiňuje jako hlavního viníka vraždy právě horkokrevného Krušinu a Oldřicha úplně vynechává.
Jak se všechno seběhlo, to je dodnes hádankou…
Zbraslavský kronikář Petr Žitavský (1260/1275 – 1339) předpokládá, že šlo o rafinovanou a předem připravenou politickou vraždu.
„Ta měla zastrašit nejvlivnějšího protivníka korutanské kandidatury i ostatní váhající účastníky volebního kolokvia,“ souhlasí s ním dějepisec Urban.
Za královskou korunu se platí
Dobešova smrt se stává signálem pro protesty v ulicích. Stoupenci Habsburků se pro jistotu dávají na útěk, pražského měšťana Hiltmara Fridingra dokonce habsburští nepřátelé zabijí před minoritským kostelem svatého Jakuba.
Podobně napjatá atmosféra panuje i v Kutné Hoře, kde dojde k domácí válce mezi habsburskou a korutanskou stranou.
Jindřich Korutanský proto se svým návratem do Čech moc nespěchal. Když se ale konečně rozhodl přijet, „pražské město přijalo Jindřicha s radostí a král byl provizorně korunovaný 15. srpna mitrou z rukou břevnovského opata,“ popisuje nadšení Čechů Vaníček.
Podle smlouvy uzavřené 14. srpna 1307 ve Znojmě se Fridrich II. Sličný vzdává nároků na českou korunu a Jindřich mu za to obratem vyplatí 45 tisíc hřiven stříbra (hřivna vážila 253 gramů, razilo se z ní 60 grošů).
