V červenci 1824 se z Českých Budějovic do Prahy plaví na lodi Vojtěch Adalbert Lanna, syn majitele českobudějovické loděnice Tadeáše Lanny.

Když Vojtěcha po hádce s profesorem vyhodí ze studií na pražském Polytechnickém ústavu (dnešní České vysoké učení technické), pomáhá otci se stavbou lodí a s náklady soli a tuhy míří po Vltavě do Prahy a dál.

Na řece je ale tentokrát velká voda a do vrat jezu v obci Horní Lipovsko (zanikla při stavbě vodní nádrže Orlík) se v takovém stavu živlu špatně vjíždí. Loď najíždí na levý ledolam a láme se v půli. Posádku dál unáší proud vody.

Prodá i vory

Situaci naštěstí sleduje ze břehu Jan Mrzena, mládek ze zdejšího mlýna.

„…vytáhnuv hákem Lannu, zápasícího již se smrtí, u nedaleké skály přivedl jej zase k vědomí,“ líčí dramatické okamžiky tehdejší novinový reportér J. Hanzlík. Zachráněný loďař skládá vrátenské zkoušky zaměřené na řízení vorů a staví si svá vlastní plavidla.

Chce získat zkušenosti, proto s nákladem tuhy a sudů s českobudějovickým pivem pluje až do Hamburku. Zastavuje se v každém větším městě a navazuje obchodní kontakty. Když se německým celníkům něco nelíbí, podstrčí jim soudek s pivem. Prodá nejenom zboží, ale i vory.

Udržuje nejnižší ceny

Po otcově smrti se Vojtěch Adalbert Lanna (1805 – 1866) úspěšně postará o matku a čtyři mladší sourozence.

„Ve čtyřiadvaceti letech se stal nájemcem všech vodních staveb na Vltavě a o čtyři roky později i na Labi,“ píše současný autor Miroslav Hlaváč.

Mladý Lanna obchoduje se stavebním a loďařským dřívím, staví vory a lodě, dodává zboží až na sever Německa. V letech 1829 – 1831 dostane zakázku na udržování splavnosti Vltavy.

Nabízí neuvěřitelně nízké ceny, ale jeho práce přitom snese ta nejpřísnější měřítka. Postupně rozšiřuje okruh svého podnikání na stavebnictví.

Touží se pustit i do těžby železné rudy a železářství, ve kterém vidí budoucnost, ale na jihu Čech marně hledá příležitost. Osud mu ji nakonec přihraje jinde v podobě vstupu do Kladenského kamenouhelného těžařství.

Šéfovi říkali pantáto

Obrovský rozmach Lannova podnikatelského impéria je ale trnem v oku vídeňským bankám. Bojí se, že je připraví o možnost ovlivňovat průmyslový vývoj v českých zemích, proto se pokoušejí zablokovat jeho projekt stavby kladenské železnice.

Tlakem a spekulacemi se jim podaří Lannu finančně vyčerpat a donutí ho omezit svůj podíl v kladenských podnicích.

„Podnikatelský neúspěch zasáhl Vojtěcha Alberta Lannu snad ještě bolestněji než jeho někdejší vyloučení z pražské polytechniky,“ poznamenává Hlaváč. Vojtěch se v posledních letech života pokouší znovu dobýt pozice, o které ho nečestná hra bank připravila.

Bohužel se mu to už nepodaří, umírá vyčerpaný na selhání srdce. Jeho dělníci, kteří mu lidově říkali „Pantáto!“ na něj ale vzpomínají v dobrém.