Někteří lidé dávají v životě přednost možnosti, být co nejvíc sami. Jiní se brání samotě jako moru. Do kategorie těch prvních patří ti, kteří si zvolili práci mimo civilizaci, s minimální nebo vůbec žádnou komunikací s okolním světem. Dokázali byste se proměnit v podobného samotáře?

Profesionální trosečník:

Kde: Enlli, Velká Británie

Enlli je ostrov, vzdálený asi 3 kilometry od pobřeží Walesu, kde se prakticky nedá celý den dělat nic jiného, než jen tak zírat na ovce. I když pár lidí na ostrově vegetuje, převahu tu má strašidelnější, demografická konkurence:

20 tisíc duchů Kelťanů, kteří měli být na ostrově pohřbeni. Ostrov je během jara a léta vyhledávaným turistickým místem.

Nic než ovce a internet

Po zbytek roku je ostrov od lidské společností takřka zcela odloučen, tedy s výjimkou několika chovatelů ovcí a profesionálního trosečníka. Tak zní pracovní název pro správce ostrova.

Naštěstí energii na ostrově zajišťují solární panely a zajištěn je i přístup na internet, takže to nemusí být nakonec zase tak špatné.

Drsňáci ze Sirius Dog Patroly

Kde: Dánsko, Grónsko

Představte si, že se snažíte udržet pod kontrolou 155 tisíc kilometrů čtverečných ledové země a k dispozici máte pouze saňové psí spřežení.

Z technického hlediska je část Grónska řízena Dánskem, které vysílá Sirius Dog Patrolu chránit suverenitu a dánskou svrchovanost.

Tato hlídka se skládá z dvanácti mužů Dánského královského námořnictva, kteří jsou rozděleni na šest týmů a mají výhradní odpovědnost za celou oblast. Ta je mimochodem třikrát tak veliká jako samotné Dánsko a zahrnuje největší národní park na světě Grønland.

Ve společnosti 14 psů

Počínaje srpnem čeká na hlídku šest měsíců v mrazivé krustě severního Grónska, z toho dva měsíce v téměř úplné tmě.

Nejnižší zaznamenaná teplota tu je -67° C. K dispozici mají speciálně vycvičené tažné psy, kteří jsou robustnější a odolnější než většina ostatních plemen.

Každý tým má k dispozici 14 psů, kteří dokážou spát venku i za nejhoršího počasí, zatímco dvoučlenná hlídka má na spaní speciální stan. Kandidáti na Sirius hlídku musí absolvovat povinnou službu a po šest měsíců různá školení, nejdůležitější o přežití.

Nakonec je vybráno tucet mužů pro 26 po sobě jdoucích měsíců. Tak to nebude práce pro každého samotáře.

Strážce majáku

Kde: Gabo, Austrálie

V současnosti jsou majáky povětšinou už jen malebnými relikty minulosti. Ostrov Gabo u pobřeží Austrálie je místem, kde zůstává maják udržován v provozuschopném stavu. Přes deset let se o to stará bývalý instalatér Leo Op Den Brouw.

Obvykle je na ostrově úplně sám a jedinou společností je mu zdejší třicetitisícová kolonie tučňáků. Když se cítí osamělý, dívá se na krajinu a ví, že „věci nejsou až tak špatné.“

Práce všeho druhu

Mezi jeho povinnosti patří sledovat zprávy o počasí, udržovat rozjezdovou dráhu ostrova, postarat se kromě majáku ještě o tři rezidence a pravidelně sekat travní porost. Na ostrově pobývá vždy měsíc, a pak má měsíc volna.

Nejbližší město Mallacoota je odsud vzdálené asi 15 až 25 minut jízdy lodí, ovšem v závislosti na počasí.

Požární hlídač

Kde: Gila National Forest – Nové Mexiko

Lesy v odlehlé divočině Nového Mexika jsou náchylné k požárům, které je téměř nemožné uhasit. Prioritou parku je proto zachytit je v samém počátku.

To má na starost už více než deset let bývalý editor Wall Street Journal Philip Connors, který svou práci opustil  po 11. 9. a stáhnul se mimo civilizaci do Nového Mexika, kde dostal práci, kterou má doteď.

Našel svobodu, co hledal

Od dubna do srpna (požární sezóna) sleduje zhruba 40.500 hektarů půdy prostřednictvím dalekohledu. Jediná věc, kterou prý postrádá z domova, je jeho žena.

Aby se nějak zabavil a udržel v dobré náladě, čte spoustu knih, chodí na procházky se svým psem a spí pod hvězdami. Jak říká, má tu určitou míru svobody, co hledal.

Člen posádky

Kde: Concordia, Antarktida

Stanice Concordia, známá též jako „Bílý Mars,“ leží ve středu Antarktidy a je považována za jedno z nejvíce izolovaných, nehostinných, až extrémně nepřátelských míst na Zemi.

Je tak vzdálené civilizaci, že ho Evropská kosmická agentura (ESA) používá k modelování života na jiné planetě a rovněž jako místo pro studium následků dlouhodobé samoty. Nachází se v nadmořské výšce 3200 metrů a posádka zde tráví čtyři měsíce v úplné tmě.

Od nejbližších lidí je vzdálena 600 kilometrů, což je více než na Mezinárodní vesmírnou stanici.

Život jako na Marsu

Členové posádky musí být zcela soběstační. Všechny potraviny mají v konzervách, sušené nebo balené – v zimním období neexistuje žádný jiný způsob je získat. Pokud vám tento druh odloučení od světa připadá jako splněný sen, Concordia stále přijímá.

Vše, co potřebujete, je lékařský diplom a potvrzení o členství v ESA. Nicméně, až se budete příště kolem druhé odpoledne nudit v kanceláři, buďte vděčni, že nežijete někde uprostřed ničeho, na jakémsi zemském ekvivalentu Marsu, kde není slunce, žádná radost, takřka nic.

Správce observatoře

Kde: Calf of Man, Velká Británie

Calf of Man je malý ostrov u pobřeží ostrova Man ve Velké Británii. Kdopak tě obývá? Nachází se tu ptačí observatoř, malý statek a už nic. Obyvatelé jsou tu odříznuti od zbytku světa, s kterým se dá spojit pouze lodí.

Za nepříznivého počasí je ostrov po několik týdnů zcela izolován. Obvykle tu bydlí pouze jeden nebo dva dozorci.

Pouze pro svobodomyslné

Ian Lycett, který tam naposledy pracoval sám po devět měsíců, říká, že je to práce pouze pro nezávislé duše. Ostrov má velmi málo vymoženosti. Sprchu si tu dáte jednou týdně. Na druhou stranu tu žije více než 40 druhů ptáků a velká populace tuleňů.

Ačkoliv dozorci na ostrově nemají snadnou práci, jen za poslední rok projevilo zájem o práci na ostrově 45 nových žadatelů.

Zimní správce

Kde: Národní park Yellowstone, USA

Již přes čtyřicítku zimních sezón strávil Stephen Fuller v Yellowstonském parku Canyon Village v izolaci od světa. Žije zde sice po celý rok, jeho práce však začíná v listopadu, jakmile začne padat sníh, který v tu chvíli park zcela odřízne od zbytku světa. Pro správce to znamená hlavně odklízení sněhu ze střech asi stovky budov.

Samota jako terapie

Park vůbec neopouští. K nejbližšímu sousedovi to má ostatně dobré dvě hodiny na sněžném skútru. Nikdy se prý ale nenudí. Kromě práce si čte, běhá na běžkách, poslouchá rádio a fotí krásu zimní krajiny. Svou práci popisuje jako „šanci vyprázdnit svou mysl“.

V létě si Fuller zimní nepohodlí vynahradí. Nejraději cestuje do Afriky a libuje si na horkém slunci.