Dylan Thomas (1914-1953), Velšský Rimbaud, jak se mu říká, patří mezi nejvýznamnější britské básníky 20. století. Skvělý recitátor, zábavný vypravěč, ale také těžký pijan, jehož oltářem i jevištěm je bar.

Po nedokončeném studiu na gymnáziu se sice jako sedmnáctiletý stává v roce 1930 reportérem místního listu, ale už tehdy upírá veškerou pozornost k poezii. A bohužel také k alkoholu.

Stejně jako vtrhne do světa poezie, coby uragán jehož tvorba se nepodobá ničemu, co v tehdy v Británii vzniká, tak vtrhne také do putyk a kaváren, které vymetá až do zavíracích hodin, hrdě přitom prohlašujíc:

„Jsem Velšan, opilec a milovník lidstva, zejména pak žen.“ Sotva oslaví devatenácté narozeniny, vyráží dobýt Londýn.

Bez jediné libry v kapse, přesvědčen, že jako bohémský intelektuál a básník najde dost ochotných mecenášek, které mu otevřou náruč i peněženku. Londýn ho popadne, dá mu ochutnat slávu v podobě prvních otištěných básní, oslavných ód a dokonce i ceny za poezii.

To poté, co se porota nejprve ujistí, že ten mladík ty básně opravdu napsal. Jenže současně ho také Londýn bez milosti semele ve víru laciných putyk, ctitelek, a také dluhů, ze kterých se už do konce života nevyhrabe.

Neklidný přístav manželský

Kolotoč nekonečných mejdanů je tak rychlý a nekonečný, že nemá ani čas najít si v Londýně vlastní bydlení. Přespává u přátel i náhodných známostí. Ať už žen, které okouzluje svými verši, nebo kumpánů, které až do zavírací hodiny baví historkami a vtípky.

Ve skrytu však touží po zázemí a 11. července 1937 se ožení s irskou tanečnicí Caitlin MacNamarovou (1913-1994). Dívka, se kterou se, jak jinak, seznámí v hospodě, je však ještě větší bohém a rebel než on.

Jejich bouřlivé a drsné manželství žije ve znamení permanentní finanční tísně, alkoholu a nevěr. Přitom pendlují s malým synem Llewelynem (1939−2000) po laciných podnájmech a vypůjčených bytech, které se střídají s dočasným bydlením u přátel a rodičů.

Jako rocková hvězda

V následujících letech se jim sice narodí dcera Aeronwy (1943−2009) a syn Colum (1949−2012), situace se tím však nezlepší. Spíš naopak. Dylan sice touží po zázemí, ale flaška je silnější, a společně s finanční tísní ho pomalu ubíjí.

Pokus zvrátit kritickou finanční situaci pomocí turné po Americe, navíc nedopadne dobře.

Je tu sice zahrnován penězi a obdivem, který nemá daleko k šílenství vyhrazeném později rockovým hvězdám, přesto se však po třech měsících vrací vyčerpaný psychicky i fyzicky a vydělané peníze přitom stačí tak na zaplacení dluhů.

Caitlin se navíc vzteká, že zatímco on si hýří a užívá chlastu a ženských za oceánem, jí zůstaly doma na krku děti a účty. Přes nechuť k těmto akcím ho finanční situace nutí vydávat se za oceán znovu. Ze čtvrté cesty už se však nevrátí.

Večer 5. listopadu se po několika záchvatech deliria tremens zhroutí. Caitlin za ním sice přijíždí, ale je přiopilá a už na chodbě nemocnice se porve s Dylanovou americkou milenkou Elizabeth Reitellovou (1920-2001). Do pokoje navíc vrazí se slovy:

„Je už ten zatracený chlap mrtvý?“ Není, ale za pár dnů bude. Je mu 39 let, když vydechne naposledy.