Narodí se v Egyptě přibližně v roce 344 a vyrůstá z ní mimořádně chytrá a krásná dívka. Je jí 12 let, když jí rodiče začnou podle tehdejších zvyklostí chystat svatbu. Což se však Marii vůbec nelíbí. Nechce se vdávat, chce si užívat, a tak uteče z domu.

Dostává se do Alexandrie, kde zpočátku žije na ulici, žebrá, později pracuje jako pradlena, a po celou dobu si přivydělává jako prostitutka.

Zejména v této profesi by jí pracovní nasazení mohl závidět kdejaký stachanovec, protože její sexuální chuť se zdá neukojitelná, a někdy dokonce peníze odmítne a pokračuje s nemenším nasazením jen pro své potěšení.

Cestu a výlohy platí tělem

O sedmnáct let později už je na ní sice pracovní nasazení vidět, ale chuť do práce ji neopouští. Když se v roce 374 doslechne o velké pouti do Jeruzaléma, na kterou se vydávají stovky alexandrijských poutníků, aby se zúčastnili slavnosti Povýšení sv.

Kříže, rozhodne se k nim připojit. Věří, že si hodně vydělá a ještě víc si užije. Cestu lodí, jídlo a průchod do města zaplatí sexuálními službami, které nabízí poutníkům. Jenže v Jeruzalémě se to po krátkém čase nečekaně zvrtne. Se slovy:

„Ty, děvko, nejsi hodna spatřit posvátný kříž, na němž Kristus zemřel,“ jí totiž poutníci zabrání ve vstupu do chrámu, kam se chce ze zvědavosti podívat. V rozrušení pak podlehne náladě slavnosti, zapáleným pouličním kazatelům i špatnému svědomí.

A protože jde vždy do všeho naplno, není výjimkou ani náboženská konverze. Mary se totiž ze dne na den rozhodne vyměnit sexuální závislost za závislost náboženskou.

48 let sama v poušti

Chce se napravit, a tak se vydá do pouště za řekou Jordán, kde pak žije životem osamělé poustevnice trávící život na modlitbách. Živí se semeny, rostlinami, kobylkami a vydrží to údajně 48 let.

Během nich se z krásné ženy stává na kost vyhublá a v důsledku dehydratace a mnoha let samoty blouznící stařena. Když ji v roce 420 potká mnich Zosimus je zcela nahá, vlasy má bílé a kůži spálenou téměř do černa.

Uteče před ním, on ji však dostihne, poskytne jí část svého oděvu a chce vědět kdo je.

Neochotně mu vypráví o sobě, své minulosti prostitutky, o osamělém životě v poušti, o svých četných vizích i o tom, jak celé roky bojovala s touhou vrátit se ke svému původnímu životu. Zemře o rok později.

Dnes je uctívána, zejména pravoslavnou církví, jako patronka kajícnosti. Právem, neboť její askeze a pokání byly extrémní i na tehdy leccos zvyklé mnichy.