Románský sloh, gotika, renesance, baroko, atakdál, atakdál. Každá architektonická éra za sebou zanechala stavby, které svou dobu dalece překročily. Avšak i současná architektura má dalším generacím co nabídnout…

O moderní architektuře soudobého Ruska jsme již psali. Dnes se zaměříme na něco trochu jiného.

Střep z Londýna

„Architekt, který se nedomnívá, že by mohl změnit svět, je kandidátem na sebevraždu. Je to nezbytná utopie, která patří k této profesi.“ To jsou slova jednoho z nejproslulejších architektů současnosti Renza Piana.

Právě pod jeho taktovkou vyrostl v Londýně mrakodrap, který je nyní druhou nejvyšší budovou starého kontinentu. Architektonicky nepříliš zajímavá londýnská čtvrť Southwark tak získá svou dominantu v podobě obří jehly nazvané Shard London Bridge.

V nejvyšším bodě dosáhl Shard London Bridge výšky 306 metrů. Je tak téměř pětkrát vyšší než rozhledna na pražském Petříně.

Malajská dvojčata Petronas Tower

Malajská dvojčata, tak se občas přezdívá dvojici budov v malajské metropoli Kuala Lumpur. Obě věže dosahují výšky téměř půl kilometru a v každé je 88 poschodí. Uprostřed, v 41. a 42. patře obě věže spojuje most.

Je dlouhý téměř 60 metrů a člověk se odtud může kochat pohledem z výšky 170 metrů.

Řím nového věku

Řím je sice plný antických památek, ale to neznamená, že by se vyhýbal kvalitní moderní architektuře. Jedním z příkladů může být budova MAXXI, tedy národního muzea umění 21. století.

Autorkou stavby je jedna z nejvýznamnějších současných světových architektek Britka iráckého původu Zaha Hadid.

Opera v Oslu

Stavba ve tvaru plovoucí kry nemůže stát nikde jinde než kdesi na severu. Samozřejmě, neobvyklá opera se nachází v norské metropoli Oslo.

Pozoruhodné architektonické dílo, jehož autorem je norský architektonický ateliér Snohetta, leží na břehu osloského fjordu nedaleko centra města a v bezprostřední blízkosti hlavního nádraží.

V nízké budově z bílého mramoru jsou tři operní sály, z nichž největší pojme 1356 sedících diváků.

Beton z Baltimore

Brutalistní baltimorské divadlo je klasickým příkladem kontroverzní architektury. Někdo tuto stavbu plnou betonu miluje, jiný ji upřímně nenávidí.

Každopádně divadlo, ve kterém hrála Katherine Hepburnová, je v současnosti již chráněnou památkou.

Kužel proti větru

Věž na vrcholu hory Ještěd a symbol města Liberce je skvělou stavbou, která ve svém výsledku geniálně spojuje moderní technologie s přírodou.

Projekt věže, který navrhli architekt Karel Hubáček (1924–2011) a statik Zdeněk Patrman (1927–2011), pochází z let 1963–1966. „Věděl jsem, že musím prodloužit horu.

A dát vysílači tvar kuželu, aby se po něm smýkaly větry,“ okomentoval své dílo Hubáček. Vysílač, hotel a restaurace v jednom vyrostl na místě kamenné rozhledny, která však v roce 1963 lehla popelem.

O deset let později tu už stál čtyřiadevadesátimetrový vysílač. Jeho nosnou konstrukci tvoří dvojice železobetonových soustředných válců zakotvených v základové desce uložené v křemencovém podloží.

Vnitřní sloup má výšku 41 metrů a průměr 4,4 metru, na jeho vrcholu pak začíná anténní stožár. Vnější válec má výšku 22,5 metru a průměr 12,5 metru.

Uvnitř sloupů se nacházejí schodiště a výtahy a také jsou na nich ukotveny ocelové konstrukce jednotlivých podlaží.

Anténa vysílače má výšku 17 metrů. I uvnitř je stavba plná poetických a technicistních detailů, autorem interiérů je akademický architekt Otakar Binar (*1931).

Tvůrci stavby mysleli na vše, a tak návštěvníka zaujmou měděné dveře, svítidla ve stylu krápníků, lichoběžníkové stojky zábradlí s mosaznými úchyty, výtvarné průniky skla a betonu nebo vzduchotechnika připomínající raketové trysky.

Interiér byl řešen komplexně, včetně speciálních návrhů pro příbory, nádobí či obleků personálu