Vědci využili data získaná radioteleskopem ALMA a dalšími přístroji k zachycení jinak neviditelné pavučiny filamentů, která protkává Velkou mlhovinu v Orionu.

Na snímku jsou tyto struktury zobrazeny teplými červenými a žlutými odstíny, ve skutečnosti se ale jedná o tak chladné útvary, že k jejich zobrazení je potřeba použít speciální teleskopy, jako je třeba ALMA.

Tento působivý a neobvyklý záběr zachycuje část Velké mlhoviny v Orionu, která je rozsáhlou oblastí s probíhajícími procesy formování nových hvězd ležící asi 1 350 světelných let od Slunce.

Snímek kombinuje červeně zobrazenou mozaiku záběrů pořízených v pásmu milimetrových vln pomocí radioteleskopů ALMA a IRAM s do modra laděnou fotografií stejného pole v oboru infračerveného záření.

Ta byla získána přístrojem HAWK-I na dalekohledu ESO/VLT a vzhledově více připomíná běžný pohled na tento objekt ve viditelném světle. Skupina jasných hvězd v levém horním rohu je Trapez – malá hvězdokupa mladých horkých hvězd starých pouze několik milionů let.

Jemné vláknité struktury viditelné na tomto rozsáhlém snímku jsou dlouhé filamenty chladného plynu, které je možné zachytit pouze teleskopy pracujícími v milimetrovém pásmu vlnových délek elektromagnetického záření.

Jinak jsou tyto útvary zcela nepozorovatelné, a to jak ve viditelném světle, tak v infračerveném záření. ALMA je jedním z mála přístrojů, které astronomové mají k dispozici pro jejich studium.

Tento plyn představuje materiál, který dává vzniknout novým hvězdám – oblak postupně kolabuje působením vlastní gravitace, dokud není dostatečně hustý na to, aby se v něm utvořila protohvězda – objekt předcházející vzniku hvězdy.

Vědci, kteří pořídili data, na základě nichž byl snímek vytvořen, zkoumali tyto filamenty, aby porozuměli jejich struktuře a složení. Použili radioteleskop ALMA k hledání známek přítomnosti iontu N2H+ (diazenylium), který je v materiálu filamentů obsažen. Tímto způsobem se týmu podařilo identifikovat síť celkem 55 filamentů.

Velká mlhovina v Orionu je jednou ze Slunci nejbližších oblastí s intenzivní tvorbou nových hvězd.

Je tak možné ji detailně zkoumat a hojně toho využívají především astronomové zabývající se procesy formování a vývoje hvězd během prvních několika milionů let jejich existence. Dalekohledy ESO zkoumaly tento zajímavý objekt a jeho části mnohokrát.

Více o těchto pozorováních je možné se dozvědět například v tiskové zprávě eso1723, snímky naleznete na stránkách galerie.

K vytvoření celého záběru bylo použito celkem 296 jednotlivých datových balíků získaných pomocí radioteleskopů ALMA a IRAM. Díky tomu jde o jednu z dosud nejrozsáhlejších mozaik, které ve vysokém rozlišením zachycují oblast s probíhajícím formováním hvězd v oboru milimetrových vln.