Zapomenutý plyšový méďa smutně hledí z oprýskaného okenního parapetu. O kousek dál se v prachu povaluje panenka. Od doby, kdy ji k sobě naposledy přitiskla útlá dětská ručka, už uběhlo 32 let.
Tak jako všechno ostatní tu dlí v beztvaré samotě a tichu, které bývá přerušené jen občasným pískotem průvanu, vytím vlků a hlasy zvědavců z celého světa. Ti jsou také v podstatě jedinými posly lidství v jinak liduprázdné krajině.
Až do 26. dubna 1986 přitom ukrajinské město Pripjať přetéká životem. Desetitisícům převážně mladých lidí poskytuje město veškerý servis. Kino, nemocnici i plavecký bazén. Většina z nich si na chleba vydělává v nedaleké jaderné elektrárně Černobyl.
A právě ta nakonec udělá z ideálního místa pro život postapokalyptický skanzen. Exploze čtvrtého reaktoru vyžene jen z Pripjati téměř 50 000 lidí. Někteří už tehdy tušili, že se domů nikdy nevrátí. Největší jaderná havárie v dějinách lidstva jim to nedovolí.
Široké okolí černobylské elektrárny se promění v „mrtvou zónu“. Zatímco Evropou se šíří radioaktivní mrak, Pripjať zamrzá v čase.
https://www.youtube.com/watch?v=oNV5Sq28Mp4
