Tříleté děvčátko upřeně zírá do rohu. Náhle se zasměje. „Podívej, ta stará paní mi mává,“ tvrdí matce. Když údajně přítomnou osobu popíše, ženu polije studený pot. Takhle přece vypadala její babička, která zemřela před pěti lety!

Rodiče se nervózně ošívají. Zdá se jim, že je v jejich novém bydlišti neustále cosi neviditelného sleduje. Svému devítiletému synovi Gregovi však o svých pocitech neřeknou ani slovo, aby ho nevystrašili. Chlapec je přesto jednoho dne překvapí otázkou:

„A víte, že jsou tu čtyři duchové? Je to rodina se dvěma dětmi. Neměli dost tepla a umrzli tady.“ S podobnými mrazivými příhodami se svěřují matky z celého světa.

Možná tyto historky svědčí jenom o bujné fantazii dětí, ale v některých případech se zdá, jako kdyby děti skutečně viděly někoho, kdo zůstává jejich rodičům skryt…

Imaginární kamarád, nebo přízrak?

Podle psychologů dětská mysl pracuje zcela jiným způsobem než mysl dospělých. Fantazie splývá s realitou, a tak se těžko lze podivovat tomu, když si děti hrají s imaginárními kamarády. Jenže jde opravdu jen o představy?

Také jedna devítiletá holčička z Británie začne své matce tvrdit, že vidí duchy. Žena nad tím mávne rukou. Z míry ji vyvede až dívčino tvrzení, že spatřila svou zavražděnou sestřenici. „Pořád ji vidím ležet obličejem dolů v řece,“ prohlašuje dcerka.

Matka na ni v šoku pohlédne. Dívčina sestřenice zemřela mnoho let před dceřiným narozením a její mrtvolu skutečně našli plavat v řece. Od koho se to mohla dozvědět?

S touto příhodou se britskému deníku Sun svěřuje roku 2016 Britka jménem Hannah W. Podle ní se jedná o důkaz, že její dcera skutečně komunikuje s duchem. Znamená to, že děti si návštěvy neviditelných osob nevymýšlejí?

Tajemná schopnost

Otázkou možné komunikace dětí se záhrobím se zabývají záhadologové, esoterici i psychologové. Snaží se zjistit, z jakého důvodu se u dětí takové nadání objevuje i proč ve většině případů v dospělosti vymizí.

Někteří odborníci na paranormální jevy se domnívají, že děti jsou blízké duchům, protože právě přišly z „druhé strany“. Další tvrdí, že tyto schopnosti se spustí prožitým traumatem – například šikanou či pocitem samoty.

Příznivci východních učení hlásají, že děti se rodí s takzvaným třetím okem – čakrou, která umožňuje spatřit duchovní svět. „Mozek dětí je v poměru k jejich tělu větší než v případě dospělých.

Děti jsou schopny rychleji přepínat mezi různými mozkovými funkcemi,“ nabízí vysvětlení americká psychoterapeutka Caron Goode. Nemyslí si však, že ve všech případech vidí nedospělé osoby skutečné duchy.

To, zda zrovna hovoří s imaginárním kamarádem nebo s přízrakem, lze podle ní poznat tak, že dítě dokáže neviditelného návštěvníka popsat. Přesný popis svědčí ve prospěch přítomnosti ducha.

Hrozí dětem nebezpečí?

Četné případy řádění takzvaných poltergeistů naznačují, že pohled na druhý břeh může být pro děti nebezpečný. Většina záhadologů ovšem tvrdí, že duchové mohou nejmenším ublížit jen v případě, že se jich děti bojí.

Protože strach z těchto bytostí se vyskytuje v mladším věku poměrně často, navrhují někteří esoterici darovat dítěti ochranný amulet. Jiní naopak prohlašují, že k ochraně před přízraky úplně stačí smích.

Představují duchové reálné nebezpečí pro nedospělé osoby, nebo jde jen o snůšku pověr?