Proč tak otráveně? Arzenik hubí krysy, císaře i bohaté strýčky

Mary Ann je netradiční sběratelkou – sbírá životní pojistky členů své rodiny. „Zabila manžely a děti s chladnokrevností, s jakou farmářka zabíjí drůbež,“ stojí v jejím rozsudku smrti. Takový zločin byla schopna spáchat jen díky dokonalému komplicovi – arzeniku.

První britská sériová vražedkyně Mary Ann Cottonová (1832–1873) s pomocí arzeniku zavraždí tři své manžely a 11 vlastních dětí. Nejpopulárnější jed historie nemá žádnou chuť, vůni ani barvu.

Symptomy připomíná choleru nebo úplavici – ukrutné křeče v břiše následuje průjem, zvracení a smrt. Osudná dávka je velká jako kulička hrášku. Ve starověku a středověku údajně jen málo lidí věří na přirozenou smrt princů, králů a kardinálů.

K tomu přispěl i legendární způsob, jakým Agrippina (15–59) uprázdní císařský trůn pod svým mužem císařem Claudiem (10–54) a obsadí jej svým synem Neronem (37–68).

Mary Ann Cottonová je za vyvraždění své rodiny arsenikem odsouzena k trestu smrti oběšením.

Za vším hledej ženu

V Itálii se otrava jedem stane oficiální metodou zbavení se svých protivníků. Kdo si nechce špinit ruce sám, může se obrátit na profesionály. Jednou z nejproslulejších renesančních traviček se stane Giulia Tofana (?–1659).

Roztok oxidu arzenitého prodává coby kosmetický přípravek, kde by varování „Zákaz vnitřního užití“ bylo více než na místě. Jed se skrze tajnou organizaci dostává do rukou nešťastně provdaných žen, následně i do pokrmů jejich často movitých manželů. Mučidla z Tofany vymáčknou přiznání zodpovědnosti za smrt 600 mužů.

Tofana je travičkou z povolání. Tzv. „Tofanina voda“ s arzenikem byla lékem na nešťastná manželství a řešením zapeklitých dědických situací.

Vrchol místo utrumu

Ve Francii je arzenik znám jako „dědický prášek“ – pokoutně si nalézá cestu ke všem těm, kteří si přejí zbavit se bohatých příbuzných.

Přestože James Marsch dokáže odhalit arzenik v těle už ve 30. letech 19. století, travičství dosáhne v 19. století jednoho ze svých vrcholů. Bílý arzenik lze za malý peníz koupit v každé apatyce na hubení krys a hmyzu.

Proto zůstává otrava zločinem chudých. Nešťastně provdané ženy tráví své chodě, závistiví příbuzní zase bohaté strýčky. Arzenik, který vraždil už římské císaře, ani ve 21. století nehodlá přestat. Je stále mezi námi – ve formě pesticidů a konzervačních činidel. Na rozdíl od jeho obětí.

I Wolfgang Amadeus Mozart je přesvědčen, že se stal obětí traviče. Narozdíl od historiků. „Někdo mi podal Tofaninu vodu!“ volá na smrtelné posteli.