Oblak prachu, který se 16. července 1945 zvedne při první jaderné explozi, se ještě nestihne rozptýlit a Stalin už má zprávu o nové zbrani na stole. Postará se o to fyzik Julius Klaus Fuchs (1911–1988).
Narodí se před 105 roky v malé německé vesnici Rüsselsheim. Už ve škole se projeví jako mimořádně nadaný matematický talent, a na univerzitě také coby mimořádně aktivní socialistický idealista.
Když právě neřeší složité rovnice a neohromuje profesory svým talentem, vylepuje jako člen Ligy mladých komunistů po městě plakáty, chodí na besedy s dělníky.
Po požáru říšského sněmu 27. února 1933 se mu jako jednomu z mála členů jeho stranické buňky podaří uniknout zatčení a uprchnout za hranice.
S pomocí známostí se dostane do Británie a na Bristolskou univerzitu, kde se vrhá na kvantovou mechaniku a po večerech na marxistické spisy. V roce 1937 má v kapse doktorát, místo v laboratoři fyzika Maxe Borna (1882–1970) a před sebou slibnou kariéru.
Zklamání zrodí zradu
Jenže pak vypukne válka a Anglie v obavách z německých špionů posílá cizince ze znepřátelených zemí do internačních táborů. Je mezi nimi i rozhořčený Fuchs.
„Uprchl před nacisty a teď jsem tu zavřený společně s nimi.“ S pomocí sestry Kristel a intervencí Maxe Borna se ho sice v lednu 1941 podaří z internace vyreklamovat, ale pocit hořkosti už v něm zůstává.
Další dílek skládačky, z níž se rodí jeden z nejdůležitějších špionů, je nabídka pracovat na matematických výpočtech jaderného štěpení v rámci tajného projektu Tube Alloys, který zkoumá možnosti atomové bomby.
Britská tajná služba MI5 se sice ošívá a chce, aby nevěděl co přesně je cílem projektu, ale Fuchsův nadřízený, fyzik Rudolf Peierls (1907-1995) se jim vysměje: „Pánové, musel by být idiot, aby nepoznal, o co jde.“ Posledním dílkem je situace na frontě.
Na podzim 1941 dostávají Rusové od nacistů nakládačku, Hitler už se vidí v Moskvě a Fuchs nelibě nese, když vidí, že se Spojenci Sovětům nesnaží příliš pomoci. Rozhodne se tedy, že jim pomůže na vlastní pěst.
Předá Rusům atomovou bombu
Na sovětském velvyslanectví navazuje kontakt s agentem tajné služby GRU Semjonem Kremerem. Zpočátku předává jen výsledky svých výpočtů, ale pak se rozjede a napráská celý projekt.
Pokud z něj mají Sověti radost, pak po sloučení anglického a amerického jaderného projektu už musí řičet radostí. Britové totiž Fuchse posílají přímo do Los Alamos, kde získává přístup k nejvíce střeženým tajům atomového programu.
Shromažduje vše, co mu přichází pod ruku a přes spojku je předává Anatoliji Jačkovovi (1913-1993), špinovi krytému rolí konzula v New Yorku. Celou dobu přitom odmítá finanční odměny, protože vše dělá z přesvědčení.
Pokračuje i po válce, kdy Britové v Harwellu rozjíždí vlastní jaderný výzkum. Jenže situace se mění. Sovětský svaz se ocitá na druhé straně barikády, navíc Fuchse zklame svou politikou. Přesuší se sovětskou tajnou službou styky, jenže to už je pozdě.
Američtí kryptologové v létě 1949 při dešifrování sovětských diplomatických depeší narazí na zprávy o projektu Manhattan, které musel dodat z úzkého okruhu zasvěcených.
Za mříže a pak do NDR
Odhalit ho není těžké. A stejně jako si Fuchs nedělal hlavu s výčitkami svědomí, když vyzrazoval tajemství atomové bomby Rusům, nedělá si je ani teď. Jeho doznání je podrobné a plné jmen. Soud, který se koná 1. března 1950 netrvá ani dvě hodiny.
„Krk mu zachránilo jen to, že informace nepředával nepříteli, ale technicky vzato spojenci,“ říká historik Robert Williams (*1938). Přesto putuje na 14 let za mříže. Odsedí si 9 a když je za vzorné chování v červnu 1959 propuštěn, sedne do letadla směr Německo.
Samozřejmě jeho socialistická část, kde kromě občanství dostává také místo v Institutu pro jadernou fyziku v Rossendorfu. Trvá 40 let než Rusové přiznají, že svou atomovku mohli vyrobit jen díky jeho informacím.
