Obvykle se má za to, že britská politika Československo v Mnichově roku 1938 Hitlerovi zkrátka a jednoduše předhodila. Skutečnost je ale o něco složitější.
V tehdejším britském parlamentu, ba i přímo ve vládě existovalo nemálo hlasů, které podporou pro ohroženou zemi ve středu Evropy nešetřily.
Tehdejší britský premiér Neville Chamberlain byl na domácím poli úspěšný politik, který – byť konzervativec – zavedl mnoho sociálních programů, které zlepšily život obyčejných Britů.
Nacismus nenáviděl, ale byl přesvědčen, že s ním musí vyjít, protože zničit jej není v jeho silách. Výsledkem byla politika usmiřování a ústupků před diktátorem.
Tento názor, rozšířený po celé Evropě, podporovala i většina Konzervativní strany, až na pár výjimek, mezi které patřil i Winston Churchill.
Ten již krátce po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 upozorňoval na nebezpečí, které nacismus zosobňoval.
Avšak v té době byl Churchill spíše vysmívaným solitérem britské politiky. Rovněž opoziční Labouristé se proti nacismu vyhraňovali, ti ovšem zároveň narozdíl od Chamberlaina požadovali snížení vojenských výdajů.
Ale i uvnitř Chambrelinovy vlády se vyskytly hlasy, odsuzující ústupky vůči Hitlerovi. „Tahle problematika je morální.
Československo je demokracií, kterou inspirovaly ty samé ideály jako naši zemi, a sdílí naši opozici vůči nacistické tyranii,“ řekl na zasedání vlády krátce před Mnichovem ministr války Leslie Hore-Belisha.
Podobně či ještě ostřeji se během mnichovské krize vyslovoval ministr námořnictva neboli první lord admirality Alfred Duff-Cooper.
Ten několikrát premiéra a vládu žádal, aby Čechoslováci byli ujištěni, že pokud odmítnou německá ultimáta, Británie bude stát při nich. Po podpisu mnichovské dohody Duff-Cooper na protest na svůj post rezignoval.
Do vlády se vrátil jako ministr informací až v době, kdy byl Churchill premiérem.
Britský parlament nakonec mnichovskou dohodu schválil.
Při závěrečném hlasování 6. října 1938 jeho poslanci při odpovědi na otázku zda souhlasí „s politikou vlády Jeho Veličenstva, jíž byla v nedávné krizi odvrácena válka,“ vyjádřili poměrem 366 ku 144 svůj souhlas.
Churchill se v rámci stranické loajality hlasování zdržel, avšak den před tím pronesl varovná slova: „Je po všem. Československo plné žalu, opuštěné a zlomené, mizí ve tmách (…) Nevěřte, že tohle je konec.
To je teprve začátek zúčtování, pouze první doušek, první ochutnání hořkého nápoje, který nám bude podáván rok co rok.“ Na jeho slova nakonec beze zbytku došlo.
