Indie je země s bohatou historií a mytologií a především s bezpočtem záhad a tajemných míst, které se na jejím území ukrývají. Legendami opředená pevnost Bhangarh v indickém Radžasthánu patří bezpochyby mezi ty nejstrašidelnější.
Podle historických záznamů se dějiny pevnosti a osídlení kolem ní začínají psát v roce 1613. Legendy však tvrdí, že je stavba ještě o půl století starší a naznačují, že byla prokleta hned dvakrát.
Podruhé čarodějem jménem Singhiya, který se snažil s pomocí kouzla získat krásnou princeznu. To se mu však nepodařilo. „Čaroděj byl rozhořčen a nad městem prý vyslovil kletbu. Mnozí věří, že jeho duch v nešťastném městě dosud straší.
Jak jinak by se tam mohly v takové míře projevovat paranormální aktivity?“ ptá se ve své knize český záhadolog Karel Kýr.
A že v pevnosti straší, věřili i předci dnešních Indů. Už v první polovině 18. století se prý tradovalo, že pevností obchází přízrak v plášti a že se v ní ztrácí lidé.
Poslední záznamy o osídlení pevnosti pochází z roku 1783. Právě v tom roce prý z lokality odchází poslední lidé. Vyhnala je skutečně kletba, nebo za tím byl spíš mor, jak se domnívají někteří historici?
Trpí tam přízraky?
Od té doby se po celé Indii šíří nejen obě zmíněné legendy, ale také příběhy o setkání s duchem, či zprávy o podivných zvucích a světlech, které lze v ruinách pevnosti pozorovat.
Mnozí lidé hovoří o až nepřirozeně tísnivém pocitu a mrazení, které v pevnosti zažili. Někteří psychotronici navíc tvrdí, že mezi zdmi lze cítit utrpení tisíců lidí.
Prý jde o oběti útoku Mughalů (mocná říše, která v oblasti působí od 16. století – pozn. redakce), který tam proběhl před několika sty lety.
Mezi obyvateli nedalekých vesnic panuje přesvědčení, že každý, kdo v pevnosti po setmění zůstal sám, už se nikdy nedostal ven. Přesto to v minulosti zkoušeli především turisté a nebojácní lovci duchů.
Strávit mezi ponurými zdmi noc se před několika lety rozhodla například skupina přátel z Jaipuru. Po sérii strašidelných zvuků, ženského křiku a zpozorování děsivého stínu, však zhruba o půl jedné všichni utekli.
Známý je i zážitek Inda Masooma Bhargava, který pevnost navštívil jako dítě se svým otcem. Podle něj tam potkali přízrak starého muže, který s nimi dokonce rozmlouval.
„Zatímco legendy nevypadají o moc víc než fantazijní příběhy, zvěstí o jevech bylo už tolik, že se Společnost pro archeologický průzkum Indie rozhodla umístit u vchodu do pevnosti ceduli, která zakazuje vstupovat tam v noci,“ hovoří o vyústění těchto zkušeností americká záhadoložka a publicistka April Holloway.
