„Tamhle vidíte toho obojetníka,“ ukazuje jednou francouzský král Ludvík XIII. (1601–1643) svým přátelům kardinála Richelieua, který jde náhodou kolem. Panovník se svého prvního ministra tak trochu štítí, ale zkrátka se bez něj neobejde.
Královna-matka Marie Medicejská (1575–1642) vzteky skřípe zuby. Její dosavadní favorit Richelieu (1585–1642) ji začíná čím dál víc přehlížet. A na to je panovnice háklivá. Miluje svoji moc.
Teď má náhle pocit, že kardinál, nad nímž doposud držela ochrannou ruku, má na jejího syna Ludvíka XIII. (1601–1643) mnohem větší vliv než ona.
„Buď to on, nebo já,“ staví Marie krále do pozice, v níž si musí vybrat jediného spojence pro budoucnost. A Ludvík tak učiní. „Přikazuji vám, abyste zůstal a dál spravoval moje záležitosti,“ vkládá v roce 1630 král veškerou důvěru v kardinála.
Přehled nálad
„Dáváte mé službě všechno a mnoho velmožů vás kvůli mně nemá rádo; spolehněte se však, že já Vás nikdy neopustím,“ píše zakrátko Ludvík svému prvnímu ministrovi. Richelieu dobře ví, jak snadno může o významný post přijít. Král má své nálady.
Aby měl o nich dokonalý přehled, nasazuje kardinál do panovníkovy blízkosti svého spolehlivého člověka (ostatně jako do celé řady důležitých funkcí).
„Pokud si král zachová takovou náladu jako nyní, Jeho Eminence by neměla mít žádné těžkosti s navrhováním čehokoli, co jí bude libo, protože Jeho Veličenstvo se nebude nikterak bránit jejím radám, a vidím, že v tuto chvíli se zbavilo nedůvěřivého rozpoložení, jež projevovalo v minulosti,“ vzkazuje například 3. září 1638 Richelieuův špeh u krále svému pánovi.
Vymkl se mu z rukou
Po odchodu Marie Medicejské do exilu (královna-matka umírá v roce 1642 v Kolíně nad Rýnem) zůstává Richelieuovým úhlavním nepřítelem u dvora Ludvíkův mladší bratr Gaston Orleánský (1608–1660).
Oba muži se sice navenek ujišťují o své náklonnosti, ale ve skrytu proti sobě intrikují. Gaston často stojí ve středu spiknutí, která mají kardinála svrhnout.
V roce 1642 je zasvěcen i do komplotu, který chystá Henri Coiffier de Ruzé, markýz de Cinq-Mars (1620–1642). Paradoxně tento mladý muž byl původně nástrojem Richelieuovy vlastní intriky, který se ovšem vymkl kardinálově kontrole…
Zrada krásného markýze
Byl to právě Richelieu, kdo mladíčka s andělskou tváří představil králi. Ludvík XIII. je proslulý zálibou v takových mužích. Cinq-Marsem je zcela okouzlen a Richelieu už spřádá plány, jak prostřednictvím markýze získá na svého pána ještě větší vliv.
Jakmile mladý muž zjistí, že má Ludvíka obtočeného kolem prstu, zapomíná ovšem na svého původního dobrodince. Panovníkovi začíná mluvit do politiky a často se s ním názorově ostře střetává. Jejich hádky připomínají hysterické výstupy milenců.
Richelieu je musí uklidňovat, čímž proti sobě Cinq-Marse ještě více popouzí. Markýz proto kolem sebe shromažďuje kardinálovy nepřátele z řad nejvyšší šlechty. Společně pak hledají pomoc u španělského královského dvora.
Přitom zdejší Habsburkové jsou podle Richelieua největší rivalové Francie na mezinárodní politické scéně.
„Poskytněte nám vojenskou a finanční pomoc, my vám pomůžeme při vpádu do Francie,“ nabízejí spiklenci španělskému prvnímu ministrovi, vévodovi Olivaresovi (1587–1645).
Jenže smlouva, kterou sepisují s nepřítelem, se díky špehům dostává do rukou kardinála. Jejím podpisem si Cinq-Mars stvrzuje ortel smrti. Je odsouzen za vlastizradu a v září 1642 popraven. Vztahy mezi Richelieuem a Ludvíkem XIII. po této události ochladnou. Usmíří se až o dva měsíce později, když kardinál leží na smrtelné posteli.
