Když 7. prosince 1941 spustí japonská letadla sprchu bomb na námořní základnu Pearl Harbor u pobřeží Havaje, Američané nejsou na něco takového vůbec připravení. Ani OSS, Úřad pro strategické služby, nemá prakticky žádné signály o chystaném útoku.

Informace sovětské strany o japonských plánech nebere americká FBI (Federální úřad pro vyšetřování) nijak vážně… „Už nikdy se nesmíme nechat takto zaskočit,“ uvědomuje si trpce nový prezident Harry S. Truman (1884–1972) při vzpomínce na válečnou zkázu v přístavu.

Už krátce po příchodu do úřadu se proto rozhodne OSS rozpustit a vytvořit novou službu, která od FBI přebere kompetence pro zahraničí.

18. září 1947 zakládá Zákonem o národní bezpečnosti Central Intelligence Agency, CIA, která se zpovídá přímo jemu, tedy prezidentovi. Jenže CIA se časem vymkne i jeho kontrole.

Návod na šikovnou likvidaci

Hlavně nástup nového šéfa Allena W. Dullese v roce 1953 přináší výraznou samostatnost CIA. Stoupá počet speciálních tajných akcí.

Nastává reálná hrozba války se Sovětským svazem a v Camp Detricku v Marylandu vzniká zvláštní oddělení, které má připravovat atentáty na nepřátelské špiony. V rámci studené války platí heslo, že „všechno je dovoleno“, tedy jakákoli metoda odstranění agentů.

CIA si vytváří jakýsi manuál k vraždám. Jde o to, aby „na místě činu zůstávaly mrtvoly, u kterých ani důkladná obdukce a chemické rozbory nezjistí skutečnou příčinu smrti,“ říká manuál doslova.

Naopak je důležité, aby „vznikal dojem smrti zapříčiněné nehodou, sebevraždou nebo přirozeným dožitím“. Odborníci i navrhují konkrétní metody spočívající v použití různých jedů, které se zpětně nedají vystopovat.

Informace o těchto metodách se léta daří držet v tajnosti, teprve roku 2004 se díky článku v New York Times Američané dozvědí, že na těchto projektech se CIA spolupracovali nacističtí vědci.

Kubánského vůdce neomámí

Americká tajná služba se nebrání ani dalším experimentům.

Xaviera Hollanderová, jedna ze spolupracovnic CIA, ve svém nevěstinci v New Yorku testuje na zákaznicích svých prostitutek nápoj obsahující LSD. Podle zápisků byl nejlepším momentem výslech uskutečněný těsně po orgasmu.

Tehdy se muži cítili příjemně a začali se ochotně svěřovat. Později vznikla v USA řada nevěstinců určená přímo pro tento účel. Vodili do nich zahraniční hosty. Na aplikaci LSD chtěli nachytat i kubánského vůdce Fidela Castra (*1926).

V plánu je nastříkat LSD v místnosti rozhlasového studia, kde pravidelně přednáší svoje rozhlasové projevy. Jenže všechno ztroskotá na tom, že se agentům nezdaří dostat se do studia.

Vražda s posvěcením prezidenta

Politických vražd se CIA neštítí.

„Pojmem politický atentát se tu míní plánované vraždy osob, jejichž smrt je pro organizaci přínosem,“ uvádí jedna příručka pro agenty z roku 1953. V roce 1960 se například na seznam kandidátů na smrt dostává také africký levicový premiér Patrice Lumumba (1925–1961).

Africké země tehdy získávají nezávislost, a když se vzbouří Belgické Kongo proti Belgičanům, Lumumba požádá o pomoc Sovětský svaz. CIA ho proto okamžitě vyhodnotí jako „komunistické bezpečnostní riziko“.

Šéf CIA Dulles naplánuje jeho smrt a jak se později, při odhalení vyšetřovacích spisů v roce 1975 prokáže, celou akci posvětil i americký prezident Dwight D. Eisenhower (1890–1969).

Odmítá totiž připustit, že by se Kongo, bohaté na suroviny dostalo do vlivu Moskvy.