Už jako malý kluk Francouz Édouard Lucas (1842-1891) raději počítá matematické rébusy než by venku běhal s obručí nebo hrál s ostatními na slepou bábu. V patnácti se rozhodne zjistit, jestli je číslo 2127−1 prvočíslem.

Trvá mu celých 19 let (do roku 1876) než dokáže, že ano. Dalších 75 let je pak největším známým prvočíslem a navždy už zůstane největším prvočíslem nalezeným bez počítače, jen z pomocí tužky a papíru.

Mezitím co počítá prvočíslo, pracuje na pařížské observatoři, v roce 1870 bojuje ve francouzsko–pruské válce, a jako profesor matematiky se proslaví studiem Fibonacciho posloupnosti.

Hanojské věže baví svět

Pro zábavu se věnuje také hlavolamům a v roce 1883 vytvoří jeden, který nazve podle dávné legendy Hanojské věže.

Skládá se ze tří kolíků a úkolu přemístit z jednoho na druhý kotouče různých velikostí tak, že vždy může být přemístěn pouze jeden a nikdy nesmí být větší na menším.

Místo dalších rébusů a matematických objevů se v říjnu 1891 zúčastní slavnostní večeře sympozia Francouzského sdružení pro pokrok v přírodních vědách. Jednomu z číšníků tu upadne talíř a drobný střep matematika zraní ve tváři.

Banalita se zvrtne v zánět kůže, způsobený nejspíše otravou krve, a geniální matematik o pár dnů později umírá. Je mu pouhých 49 let.

Kolik času nám zbývá.

To zjistíte, když vyluštíte slavnou hádanku: Podle legendy už 3000 let stojí kdesi v Indii klášter, kde mají Věž zrození, Věž života a Věž zkázy.

Na počátku bylo na kůlu ve Věži zrození 64 zlatých kotoučů a mniši je každý den přemísťují na kůl ve Věži zkázy. Nesmí přestat jinak by se zastavil běh života. Jenže v okamžiku, kdy přemístí poslední, nastane konec světa. Kolik času nám ještě zbývá?