Všichni známe smutný konec raketoplánu Columbia a jeho posádky. Nešlo ovšem zdaleka o jedinou kosmickou tragédii, při které umírali lidé. 

Apollo 1

Kdy: 27. 1. 1967

Země: USA

Počet obětí: 3

V roce 1967 byl souboj o dobytí Měsíce mezi Spojenými státy a Sovětským svazem v plném proudu. Vývoj kosmické lodi pro lunární výpravu proto probíhal ve spěchu.

S lodí Apollo bylo od počátku mnoho problémů, pramenících z nedotaženosti konstrukce a nemálo úprav se provádělo na poslední chvíli.

Roztrpčená posádka ve složení Virgil Ivan Grissom, Edward Higgins White a Roger Bruce Cheffee navíc zjistila, že loď kvůli množství úprav neodpovídá simulátoru, na kterém cvičila.

Velitel Grissom zvaný Gus se z tohoto důvodu dokonce odmítl na simulátoru dál připravovat.

Problémy od samého začátku

Dne 27. ledna 1967 měl být proveden simulovaný start lodi a nácvik jejího nouzového opuštění. Test začal s hodinovým zpožděním, protože posádka při nástupu do kabiny ucítila zvláštní zápach.

Rozbor vzduchu ale neodhalil nic podezřelého, kabina byla natlakována čistým kyslíkem a test pokračoval. Neustále se ovšem vyskytovaly problémy se spojením. Časté rušení a praskání statické elektřiny ve sluchátkách dávalo tušit závadu v elektrických rozvodech.

Ale protože raketa nebyla naplněna pohonnými hmotami, záchranné složky nebyly v pohotovosti.

Požár následkem zkratu

Zhruba po třech hodinách bylo zastaveno odpočítávání a technici se snažili odhalit závadu na spojových linkách. A právě v těchto chvílích se odehrála tragédie. V jednom z elektrických okruhů lodi došlo ke zkratu a na palubě vzplanul oheň.

Astronauti se pokoušeli otevřít vstupní průlez, ale bezvýsledně. Nepodařilo se ani otevřít vyrovnávací ventil a srovnat tlak v kabině s tlakem venku, stěna kabiny praskla a vyvalil se dým.

Smrt udušením

Průlez se povedlo vypáčit po 5 minutách. Hasit nebylo třeba, oheň vyčerpal všechen kyslík v kabině a sám uhasl. Astronauti sice utrpěli popáleniny, ale tím, co je zabilo, byl dusivý dým.

Vzhledem ke stavu interiéru nebylo možné určit přesné místo vzniku požáru – kabely, které byly zcela volně vedeny po celé lodi, se mohly prodřít prakticky kdekoliv a v kyslíkové atmosféře stačila malá jiskřička.

Napříště již byla atmosféra velitelské kabiny lodí Apollo tvořena směsí 60 % kyslíku a 40 % dusíku a došlo ke změně v systému otevírání vstupního průlezu.

Sojuz 1

Kdy: 23. 4. 1967

Země: SSSR

Počet obětí: 1

První let v rámci sovětského kosmického programu Sojuz odstartoval 23. dubna 1967 a na palubě byl jeden jediný kosmonaut: plukovník Vladimir Komarov.

Zajímavostí je, že záložním kosmonautem pro Sojuz 1 byl Jurij Gagarin, který si byl vědom konstrukčních problémů a toho, že Sojuz nebyl na rozdíl od jiných letů nikdy úspěšně otestovaný při nepilotovaném letu.

Věděl, že jeho samotného coby národního hrdinu sovětští lídři nebudou pro tento let riskovat, a proto se snažil zachránit Komarova tím, že ho z mise vyřadí. Neúspěšně.

Nic nefunguje!

Krátce po startu začaly problémy, protože se neotevřel jeden sluneční panel, což vedlo ke snížení dodávek elektrické energie. Manévrování lodě zároveň komplikovaly problémy s detektory orientace.

Při třináctém obletu Komarov hlásil, že má obtíže s ovládáním kabiny. „Je to ďábelský stroj! Na co sáhnu, to nefunguje!“ Během čtrnáctého obletu selhala i palubní klimatizace. Tím bohužel problémy neskončily.

Poté, co byl při následujícím přeletu nad Sovětským svazem Sojuz naveden na sestupnou dráhu, neotevřel se kvůli problému s tlakovým senzorem hlavní padák.

První tragický let historie

Záložní padák se při manuálním otevření zamotal, což vedlo k nekontrolovatelnému nebrzděnému pádu. Komarov zemřel při dopadu na zem v oblasti Orenburské stepi 500 kilometrů východně od Bajkonuru a kabina poté shořela.

Jednalo se o první smrtelnou nehodu v historii kosmických letů s lidskou posádkou.

Sojuz 11

Kdy: 27. 6. 1971

Země: SSSR

Počet obětí: 3

Sojuz 11 byl již 40. letem kosmické lodě z naší planety – odstartoval 6. června 1971. Posádku tvořili Georgij Dobrovolskij, Viktor Pacajev a Vladislav Volkov, kteří byli původně záložní posádkou a letěli proto, že u jednoho z členů první sestavy se objevily zdravotní problémy.

Cílem mise bylo setkání s první sovětskou orbitální stanicí Saljut 1, na které kosmonauti vykonávali různá pozorování, měření a experimenty.

Hoří!

Start proběhl bez problému, stejně jako spojení se Saljutem následujícího dne. Přesto měl let Sojuzu 11 mnoho komplikací. Tou nejvážnější byl požár, který na palubě stanice Saljut vypukl 27. června po elektrickém zkratu.

Kosmonautům se sice podařilo ho uhasit, ale trvali na okamžitém nouzovém návratu na Zemi. Řídící středisko jim nejprve odmítalo vyhovět, nakonec ale došlo k závěru, že další pobyt na stanici by mohl být riskantní.

Začátek konce

Po 23 dnech pobytu na první vesmírné stanici se vesmírná loď od Saljutu odpojila.

(Podle neoficiálních zdrojů posádka zpozorovala problémy s hermetickým uzavřením mezi pilotní kabinou a obytným úsekem.) Po oddělení ještě asi hodinu letěla obě tělesa ve formaci, poté posádka Sojuzu 11 zahájila přistávací manévr.

Poslední hlášení, které od lodi dostalo řídící středisko, bylo potvrzení zážehu brzdícího motoru.

Posádka bez kyslíku

Další pokusy o kontakt s posádkou již byly bezvýsledné. Loď ovšem bez problémů proletěla atmosférou a na padácích dosedla do předem určené oblasti v kazachstánské stepi. Po otevření kabiny však technici našli posádku bez známek života.

Podle oficiální zprávy byl příčinou smrti prudký pokles tlaku vzduchu – příčinou úniku vzduchu prý bylo předčasné uvolnění vyrovnávacího ventilu.

A kosmonauti neměli na sobě ani lehké skafandry, které by je před poklesem tlaku ochránily, protože tři by se tehdy do kabiny ve skafandrech nevešli.

Challenger

Kdy: 28. 1. 1986

Země: USA

Počet obětí: 7

Druhý raketoplán NASA, který byl vypuštěn na oběžnou dráhu, měl původně sloužit jako testovací stroj. Úspěšně ale absolvoval 9 vesmírných misí. Desátá se mu stala osudnou. K havárii došlo 28. ledna 1986, 73 sekund po startu.

Příčinou bylo prohoření izolace pomocného startovacího raketového motoru. Následná exploze externí palivové nádrže zabila všech 7 členů posádky.

Mrtví hrdinové

Rozpad Challengeru je považován za jednu z nejdramatičtějších událostí 20. století.

Prezident Ronald Reagan označil členy posádky, kterými byli velitel Francis R. Scobee, Gregory B. Jarvis, Ronald E McNair, Ellison S. Onizuka, Judith A. Resniková, Michael J. Smith a Christa McAuliffeová, za hrdiny. NASA v důsledku havárie na 2 roky lety raketoplánů přerušila.

Columbia

Kdy: 1. 2. 2003

Země: USA

Počet obětí: 7

Druhá havárie amerického raketoplánu v historii se neodehrála bezprostředně po startu, jako tomu bylo v případě Challengeru, ale až při návratu z mise STS-107. 1. února 2003 zbývalo Columbii do bezpečného přistání jen 16 minut.

Jenže stroj se ve výšce 63 kilometrů nad státem Texas rozpadl. Hrana křídla orbiteru, narušená nárazem pěnové izolace odpadlé při startu raketoplánu z externí palivové nádrže, nevydržela extrémní tepelnou zátěž a prohořela.

Sedm statečných

V důsledku toho došlo k rozpadu raketoplánu a usmrcení všech 7 členů posádky, kterou tvořili Američané Richard Douglas Husband, William C. McCool, David M. Brown, Kalpana Chawlaová, Michael Philip Anderson, Laurel Blair Salton Clarková a Izraelec Ilan Ramon.

V trase raketoplánu nadále letěly už jen žhavé trosky, které se rozptýlily a dopadly na území tří amerických států. Mezi troskami se našly i pozůstatky členů posádky, které se postupně všechny podařilo identifikovat.

SpaceShip Two

Kdy: 31. 10. 2014

Země: USA

Počet obětí: 1

Soukromá vesmírná loď společnosti Virgin Galactic miliardáře Richarda Bransona měří 18 metrů, pojme dva piloty a šest pasažérů. Neobejde se bez dvoutrupového nosného letounu, který ji v podvěsu vynese do výšky necelých 14 000 metrů a následně uvolní.

Raketové motory mají pak SpaceShip Two vystřelit 100 kilometrů vysoko a cestující zažijí jak pohled na zeměkouli z vesmíru, tak stav beztíže.

Osudný testovací let

Bohužel, tragédie se nevyhnula ani tomuto stroji. SpaceShip Two 31. října 2014 explodovala při testovacím letu krátce poté, co se odpoutala od letadlového nosiče a zažehla raketové motory. Spadla v Mohavské poušti.

Hlavní pilot, který se katapultoval, utrpěl vážná zranění a skončil v nemocnici, kopilot Michael Alsbury zahynul.

Brzdil moc brzy

Podle vyšetřovatelů amerického úřadu pro bezpečnost v letecké dopravě (National Transportation Safety Board) byla na vině výsledná aerodynamická síla a způsobily ji brzdy, které kopilot zapnul dříve než měl.

Za svou chybu zaplatil životem. Nehoda vzbudila velké obavy o budoucnost soukromých letů do vesmíru a Richard Branson ujistil veřejnost, že ti, kdo už si zakoupili letenky (jedna stojí v přepočtu 5 500 000 korun), je mohou vrátit.