Během druhé světové války se po pódiu producírovala v sukýnce z banánů nebo s gepardem na vodítku jen proto, aby se díky svému šarmu a slávě dostala členům Osy pod kůži. A možná to byla její exotická černá pleť, která zapůsobila i na Benita Mussoliniho.

Když Francie a Velká Británie vyhlásily Německu válku, přemýšleli Spojenci o tom, kdo by se jim hodil na roli špiona.

Náhoda tomu chtěla, že jedním z obdivovatelů Josephine Bakerové (1906–1975) byl i Jacques Abtey (1910–1998), člen francouzské kontrarozvědky. Ten se za Josephine vydal na její zámeček Les Milandes.

Když na místo dorazil, čekal šarmantní upravenou ženu v exkluzivních šatech. Místo toho jeho oči spočinuly na ženě v odrbaném oděvu a klobouku, která vesele sbírala slimáky do zrezlé plechovky.

Abtey budoucí špionce vylíčil zamýšlený plán nad sklenkou šampaňského. Josephine neváhala a na nabídku kývla se slovy: „Francie ze mě udělala to, čím jsem, a za to jí budu vždy vděčná.

Klidně za ni položím i život, když budu muset.“ Roli špionky přijala i přesto, že za nebezpečný podnik neměla nárok na žádnou finanční odměnu.

Abtey měl strach jen z jediného, aby Bakerová neskončila stejně jako její předchůdkyně, popravená tanečnice Mata Hari (1876–1917).

Nejsem žádná špionka

Když Josephine vystupovala v Itálii, získala si srdce všech, což bylo to nejmenší. Dokázala totiž během pouhého týdne z italské ambasády získat kódovník Osy a tajné statistiky, které později posílala Abteymu.

Měla jen štěstí, že se na ni nikdo nedíval moc zblízka, protože veškeré informace, které kde uslyšela, si zaznamenávala na paže a dlaně. Dokonce se během několika týdnů naučila karate a střílet z pistole tak, že by jí záviděl leckterý voják.

Když německé jednotky začaly postupovat do Francie a vtrhly i do Josephinina zámečku, Abtey znovu vyjádřil obavy o to, aby Bakerová nebyla prozrazena. Ale ona jen mávla rukou: „Prosím vás, o mně by si leda těžko někdo mohl myslet, že jsem špionka!“

Podprsenka a kalhotky

Abtey a Bakerová si dlouho lámali hlavu nad tím, jak velké množství získaných informací dopravit na ta správná místa.

Zničehonic je napadlo, že by bylo vhodné vše zapsat neviditelným inkoustem na Josephininy noty, kterých s sebou všude vozila obrovské množství. Co jiného by také kdo očekával od extravagantní a excentrické umělkyně. To ale nebylo všechno.

Ať už se černá krasavice objevila kdekoli, měla uši nastražené a vše, co během bujarých večírků zaslechla, si v soukromí hotelového pokoje zaznamenávala na papírky.

Ty si pak přišpendlila na spodní prádlo a přísně tajné informace tak pronesla v luxusních kožešinách a třpytivých šatech až ke Spojencům.

Otravná Casablanca

Josephine moc dobře věděla, že Osa začíná posilovat, a tak se chtěla odstěhovat z Itálie. Jenže i pro tak známou osobu, jakou ona byla, trvalo vydání víz příliš dlouho.

Proto se Josephine rozhodla navštívit marockou Casablancu a jela na turné po Portugalsku a Španělsku. Po návratu do Casablancy se ji ale někdo pokusil otrávit a po špionce v těle tanečnice a zpěvačky se doslova slehla zem.

V novinách dokonce vyšel článek o tom, že zemřela. Jenže ona po devatenácti dlouhých měsících vstala z mrtvých:

„Došlo k malé mýlce v tisku,“ nechala se slyšet, „Jsem moc zaneprázdněná na to, abych teď umírala.“ A vskutku, hned, jakmile ji propustili z nemocnice, už byla na dalším turné a sbírala nové cenné informace pro Spojence.

Zasloužilá matka

Kromě špionáže figurovala Bakerová během druhé světové války jako poručík ženského pomocného letectva a pro vojáky spojeneckých armád po večerech vystupovala zadarmo, prý aby jim pozdvihla morálku. Josephine dokonce během svého života aktivně bojovala i za lidská práva, adoptovala dvanáct dětí a stihla se čtyřikrát vdát.

Milovala zvířata, drahé šperky, luxusní šaty i život na vysoké noze. Ve svém bytě zemřela na mrtvici poté, co si přečetla pár recenzí na svá vystoupení a vyřídila několik telefonátů.

Jejímu pohřbu přihlíželo na 20 000 lidí a hold jí vzdalo dvacet jedna ran z vojenských pušek. Za špionáž a službu Francii Josephine dostala čestná vyznamenání v podobě Řádu čestné legie, Lotrinského kříže a medaile Hnutí odporu.