Do Cajamarcy, města v dnešním severovýchodním Peru, Španělé v listopadu 1532 přicházejí v míru. Nebo se tak alespoň tváří. Vládce Inků, Atahualpa (1500–1533), kývne na společnou oslavu. Tenhle naivní krok zničí jedno impérium…
Dobyvatel Francisca Pizarra (1475–1541), levoboček, který podle některých pramenů svého času dokonce pásl vepře u Trujilla, má jen 180 mužů. Jak mohl zasadit Inkům zásadní ránu? Zradou.
Atahualpa na oslavu přijde i s 4000 věrnými – a jak velí tradice, jsou neozbrojeni. Pizarro povolá misionáře, ale jeho arogantní chování největšího z Inků urazí.
Bibli zahodí – a v tu chvíli spustí Španělé střelbu. S puškami 20násobnou přesilu neozbrojených lidí hravě zmasakrují. Atahualpa je zmatku zajat, říše podlomena. Dvě místnosti po strop naplněné stříbrem a jedná plná zlata – to má být výkupné za vládce Inků.
A poklad se nastřádá. Paradoxně, Španělé zradí podruhé. Vládce popraví. Tou dobou je velký Inka dokonce už pokřtěný…
Vzpoura Inků na sebe nedá dlouho čekat. A tvrdá odveta nenasytných Španělů jakbysmet. Na Pizzarův rozkaz jsou Inkové mučeni a vražděni. Vše jen proto, aby prozradili, kde je zdroj zlata dovezeného do Cajamarcy. Inkové ale mlčí.
Přesto stačil jeden akt důvěry evropským dobyvatelům a jedné velké civilizaci již zvoní umíráček.
