„Tenkrát bylo možné dostati se přes ono moře, neboť mělo před svým ústím, které vy zvete Heraklovými sloupy (označení Gibraltarského průlivu – úžiny mezi Evropou a Afrikou), ostrov.

Ale přišel jeden osudný den a noc a tu propadlo se všechno mužstvo schopné zbraně do země,“ líčí děsivý osud ostrova řecký filozof Platón.

Vyspělá civilizace najednou úplně zmizela z povrchu planety. „Právě tak ostrov Atlantis se propadl do země,“ dodává filozof Platón (427 – 347 př. n. l.). Spousta historiků se dodnes domnívá, že Théra a Atlantida jsou podle něj jedno a totéž.

Z Egejského moře ční už na počátku 2 tisíciletí př. n. l. nepřehlédnutelná vápencová hora jménem Théra, vysoká přes 2 kilometry. Během několika tisíců let se spojila s lávovými proudy, které vyvrhla ze svých útrob a vytvořila ostrov velký desítky kilometrů.

„Poplujeme tam, určitě najdeme další úrodnou půdu,“ ukazují nadšeně Kréťané na mořský obzor. Dlouhá období sopečného klidu vábí osadníky, kteří zde šíří bohatou minojskou kulturu.

Na Théře staví skvostné domy zdobené nástěnnými malbami, a protože si potrpí na čistotu, vybavují je i kanalizací. Jenže idylka jednoho dne skončí.

Popel za dvě republiky

Když se v 15. století př. n. l. sopka začne vztekat, není to poprvé, už před časem zničila i krétský palác Knóssos. Kréťané však zničené paláce znovu obnovili.

Tentokrát ale přichází i obrovská vlna tsunami, kterou dnešní odborníci vypočítávají na 15 metrů výšky. Vodní příval se žene rychlostí asi 350 kilometrů za hodinu a zaútočí i na pevninské Řecko a Egypt.

Všude znějí srdceryvné výkřiky žen i dětí a ani ti nejstatečnější muži netuší, jak se běsnícímu živlu bránit. Během jediného dne sopečný kráter pohltí thébské město tepající životem. Několik dní po výbuchu je všude kolem tma.

Popel, jehož teplota se vyšplhá na 500 °C, zasypává hladinu moře i okolní ostrůvky a pokryje prostor o rozloze asi 200 000 km2 (Česká republika by se do něho vešla 2,5 krát).

„Podívejte na tu zář,“ hledí později fascinovaně Egypťané na nezvykle krvavé západy slunce.

Kultura vstává z prachu

Na dlouhá tisíciletí upadne všechno v zapomnění. Teprve v roce 1939 se začne hrabat v masách prachu řecký archeolog Spiridon Marinatos (1901 – 1974). V santorinském popelu odkrývá minojskou kulturu.

Jeho vědečtí následovníci, američtí geologové z Kolumbijské univerzity Dragoslav Ninkovich a Bruce Charles Heezen nacházejí v moři stopy po erupci, která ovlivnila dějiny východního Středomoří zničením minojské civilizace na Krétě a ugaritské v Sýrii i změnami v Egyptě.

Odborníci se při datování události řídí obsahem uhlíku v kusech dřeva zapečených v tufech (druh horniny vzniklé ze sopečného popela – pozn. redakce). Podle nich určují věk v rozmezí 3370 ± 100 let. Měl ale Platón pravdu, když spojil výbuch se zánikem Atlantidy?

Líbivé teorii se nedá věřit

Teorie, že Théra a Atlantida je totéž, je sice líbivá, ale nemůžeme jí moc věřit. Filosof Platón vypráví slovy starce Kritia:

„Především si vzpomeňme, že tomu jest všeho devět tisíc let od té doby, co podle vypravování byla válka mezi těmi, kdo bydlili vně za Heraklovými sloupy a všemi obyvateli uvnitř.“ Stáří Atlantidy tedy odhaduje na 9 000 let př. n. l.

Mezi Platónovými slovy a historickými fakty je ale hodně rozporů. Nikdo nenašel stopy po existenci ostrova odpovídající velikosti, mezi údajnou atlantskou civilizací a jinými nejstaršími kulturami z cca 3. – 4. tisíciletí př. n. l., zeje časová propast.

Navíc líčení v Platónově dialogu nápadně připomínají vyprávění o řecko-perských a řecko-kartaginských válkách, filozof si proto nejspíš všechno vymyslel. Na jeho obhajobu ale dodejme, že z ušlechtilých důvodů: chtěl dokázat, jak byli jeho předkové stateční.