Je mrazivá lednová noc. V posteli leží nevyléčitelně nemocná třicetiletá žena, která čeká na to, až ji milosrdná smrt zbaví utrpení. Druhý den ráno však půjde zcela zdravá koupit chléb do místní pekárny.

Díky jejímu zázračnému uzdravení se malá vesnička Filipov na severu Čech stává ve 30. letech 20. století jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst ve střední Evropě.

Pro Magdalenu Kadeovou (1835–1905) z Filipova se život stává utrpením v pouhých devatenácti letech. Série vážných onemocnění zanechává trvalé následky a od podzimu roku 1864 zůstává mladá žena trvale upoutána na lůžko.

Na jaře roku 1865 se objeví navíc i hnisavé vředy, které se záhy rozšíří po celém těle.

Pečuje o ni její bratr Josef, jediný příbuzný. Její dva ošetřující lékaři, doktoři Görlich z nedalekého saského Gersdorfu a Ulbrich z Jiříkova konstatují, že Magdalenin stav je beznadějný.

Jiříkovský kaplan P. Franz Storch (1826-1901) uděluje nešťastné ženě 21. prosince 1865 svátost pomazání nemocných. Nečeká se již na nic jiného, než na její smrt. Kdy přijde?

Mé dítě, od nynějška se to hojí…

Uplynou tři týdny a v noci z 12. na 13. ledna 1866 ve čtyři hodiny ráno prý zalévá místnost, kde nemocná odpočívá, jasné světlo. Před postelí stojí zářící ženská postava s korunou na hlavě. Mladou ženu napadá, že je to Panna Marie a začíná se modlit:

„Velebí má duše Pána, můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli. Po těch slovech jsem slyšela hlas, neobvyklý hlas to byl, jiný, než jakým mluví lidé:

 „Mé dítě, od nynějška se uzdravíš.“   A v tom okamžiku postava zmizela a já už necítila žádnou bolest,“ diktuje později Magdalena do protokolu biskupské komise.

Ještě tu noc vstává z postele a druhý den se k úžasu všech sousedů pohybuje po vesnici jako zcela zdravý člověk. O události informoval veřejnost i tehdejší tisk.

Halucinace nebo živý sen?

Co se té noci událo? Mohlo se stát, že umírající, tělesně slabá a psychicky vyčerpaná žena mohla mít halucinace anebo přes bolesti na okamžik usnout a takzvaný „živý sen“ považovat za zjevení?

K poselství, které uslyšela, se pak upnout natolik, že spustila samoléčebné procesy v těle? Ne nadarmo se říká, že psychika úzce souvisí s tělesným zdravím. Nakolik je však možné, aby k celkovému uzdravení došlo doslova okamžitě?

Aby zmizely všechny neduhy, následky zánětů plic, pohrudnice i mozkových blan a zhoubná kožní nemoc? Každopádně náhlý ústup jejího onemocnění je dodnes z lékařského hlediska považován za mimořádnou a racionálně obtížně vysvětlitelnou záležitost.

Další zázrak: nepohyblivá dívka může chodit

Zpráva o zázraku přiláká takové množství poutníků, že již v květnu 1866 je v místnosti, kde se Panna Marie zjevila, vytvořena provizorní kaple. Církevní komise po důkladném prošetření vše okolností pouti do Filipova nezakazuje ani neomezuje.

Pokud by o zázraku pochybovala, zaujala by zcela jiné stanovisko. O rok později, při blížícím se prvním výročí zjevení Panny Marie, dochází k dalšímu uzdravení.

Nepohyblivou Magdalenu Langhansovou z Jiříkova uloží její příbuzní do postele, kde lehávala Magdalena Kadeová. Z domku odchází má dívka už odejít po svých. Jde o další zázrak? Nezafungovalo zde sugesce?

Dívka však předtím ležela 11 let se zdeformovanými končetinami, neschopná se sama pohybovat.

Kaple nestačí. Musí se postavit kostel

Brzy v místě zjevení díky iniciativě kaplana Storcha vyroste kaple, později i monumentální kostel podle návrhu vídeňského architekta Franze Hutzlera ( 1823 – 1882 ), zasvěcený Panně Marii Pomocnici křesťanů.  K jeho vysvěcení dochází 11. října 1885. Správa zdejšího poutního místa je svěřena řádu redemptoristů.

Uznání událostí ve Filipově potvrzuje oficiální prohlášení papeže Pia XI. (1857 – 1939), který u příležitosti 60. výročí mariánského zjevení  povyšuje kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v roce 1926 na „Baziliku minor“ a v září téhož roku je socha Panny Marie slavnostně korunována.

Ve třetí dekádě minulého století se pak místo zařadí mezi nejnavštěvovanější poutní místa v rámci střední Evropy a dostává přezdívku „Lurdy severních Čech“. Kolik přichází poutníků? Jejich průměrný počet před 2. světovou válkou je 100 tisíc ročně.

Místo zázraku čeká na nové poutníky 40 let

Po 2. světové válce nastávají pro poutní místo krušné časy. Redemptoristé jsou vyhnáni, jejich budovu později spravuje armáda a posléze zde funguje domov důchodců. Bazilika je zahrnuta do hraničního pásma, kam je vstup zakázán.

Prvním náznakem  oživení zašlé slávy tohoto místa je pouť ke 100. výročí zdejšího kostela v roce 1985.

Přijíždí poutníci z mnoha zemí a proto se slavnost koná pod dohledem státní bezpečnosti. Přesto se tímto datem začíná psát novodobá historie filipovské baziliky. Dnes ji navštěvují poutníci nejen z Česka, ale i z dalších zemí.

Hlavní poutní mše se zde stejně jako dříve koná v noci z 12. na 13. ledna ve 4 hodiny ráno a liturgické texty se čtou v latině, češtině i němčině.