„Je to peklo být jeho syn, víte… Nemám jeho modré oči. Nemám jeho talent. Nemám štěstí. Nemám nic. Tak to jsem já,“ svěří se na konci 70. let Scott Newman (1950–1978) rodinnému příteli. Jeho filmová kariéra stagnuje. Ze všech sil se snaží vymanit ze stínu slavného otce.
„Lidé ode mě očekávají víc,“ odpovídá na otázku, jaké to je být synem herecké superstar Paula Newmana (1925–2008). Jeho výkony však žádnou větší pozornost nevyvolávají. Neúspěchy utápí v drogách a alkoholu.
Trpí minimální sebedůvěrou a silnou sebenenávistí a tahle vražedná kombinace se stává trestem za jeho selhání.
Neděli 19. listopadu 1978 stráví Scott v Los Angeles. Nedávno se vyboural na motorce a bolest je čím dál nesnesitelnější. Bojuje s ní po svém. Ráno začne rumem. Ten však nepomáhá. „Bolí mě to tady pod žebry a za ramenem,“ svěří se kamarádovi.
Ten mu donese osm tablet valia. Spolkne je všechny.
Pak se vydá za psychologem dr. Markem Weinsteinem, kterého Newmanovi najmou, aby Scottovi pomohl získat zpět ztracenou životní rovnováhu. Ten mu předepíše darvon, který následně u kamaráda v bytě zapije dalším rumem.
Kolem 21. hodiny pak vyrazí domů, do jednoho z pronajatých pokojů v hotelu Ramada Inn.
Smrtící koktejl
Prohodí pár slov s hlídačem, hodí do sebe rychlou večeři, na záchodě spolkne několik tablet metakvalonu, který je v té době v Hollywoodu populární jako rekreační droga, šňupne si dávku kokainu a poté prohlásí, že jde spát.
Někdy kolem půlnoci si Scott Steinberg, kterého Weinstein pošle ke Scottovi domů, aby na něj dával pozor, všimne, že mladý Newman špatně dýchá. Okamžitě zavolá záchranku, která s bezvládným tělem zamíří do nemocnice. Je pozdě.
V pondělí 20. listopadu, v 1:07, je Scott Newman prohlášen za mrtvého. Podlehne akutní otravě propoxyfenem (utišující lék) a alkoholem, jak konstatuje koroner. Paula zastihne tragická novina v Kenyonu, kde se svými studenty zkouší divadelní hru.
Večer k němu několik z nich dorazí s pivem a lahví whiskey. Newman poděkuje za dary a pak se poprvé po osmi letech napije tvrdého alkoholu.
Naštval mě!
Ztráta jediného chlapce z jeho šesti dětí, který měl dle tradice dál nést rodné jméno a mužské geny, ho sžírá zaživa. „Vlastně jsem na ten telefonát čekal deset let,“ svěří se nedlouho poté. „Moje tělo mi vyrobilo vlastní anestetikum, když to přišlo.
Byl jsem… všechno možné, když mi zavolali. Ze všeho nejvíc asi naštvaný.“
I řadu let po smrti syna ho trápí pocity viny a selhání. Stává se aktivním hráčem na poli drogové prevence a zapojí se do aktivit nadace Scotta Newmana, kterou založí jeho přátelé a známí.
Později věnuje 1,2 milionu dolarů na vytvoření katedry Scotta Newmana na farmaceutické fakultě a Centra Scotta Newmana pro prevenci užívání drog a podporu vzdělávacích pořadů v rádiu a televizi. „Udělal jste to pro Scotta?“ zeptají se ho na tiskové konferenci.
„Já nevím,“ odvětí Newman. V očích má slzy. „Na to opravdu nedokážu odpovědět.“