Korejský národ je rozdělen již více než šedesát let. Zatímco jedna polovina žije v parlamentní demokracii, ta druhá je nucena přežívat v jednom z nejodpornějších totalitních režimů, jaké kdy historie poznala.

Šance na sjednocení jsou v současnosti minimální, ba naopak, komunistický sever rád svému jižnímu sousedovi vyhrožuje válkou.

Rozdělení korejského poloostrova s sebou přináší řadu problémů. Jeden z nich je i lingvistický. Po téměř třech čtvrtinách století, kdy kontakty mezi oběma částmi země byly minimální, si Jihokorejci a Severokorejci přestávají rozumět.

Stává se tak, že mnozí severokorejští uprchlíci ve svém novém domově mají nemalé problémy s komunikací.

Když už se sejdou delegace obou korejských států, jejich komunikace bývá nesnadná.

A to nejen kvůli totálně odlišným pohledům na politickou situaci, nýbrž i kvůli jazyku.  Problém je nejvíce patrný v jazyce používaném různými odborníky, jako jsou třeba vědci nebo právníci.

„Odlišnosti jsou tak zásadní, že architekti z opačných stran Korejského poloostrova by pravděpodobně měli velké potíže postavit společnými silami dům,“ podotýká lingvista Han Jong-un.

Stává se i to, že některá slova za desítky let nabyla odlišných významů. Svou roli v tomto procesu hraje i rozdílná ideologie obou korejských zemí.

Tak například pojem akassi vyjadřuje na jihu mladou půvabnou dámu, kdežto na severu se tímto termínem označuje otrokyně ve feudální společnosti.

Velkým problémem je i slovní zásoba. Do mluvy Jihokorejců pronikla řada anglických slov, při jejichž vyslovení Severokorejec jen nevěřícně kroutí hlavou. Naopak lidé na severu používají některé rusismy a slova přejatá z čínštiny.

Vědec odhaduje, že tyto odlišnosti se týkají až třetiny slov používaných v ulicích Soulu a Pchjongjangu a až dvou třetin výrazů používaných v obchodních a oficiálních kruzích.

„V současnosti pořád ještě není problém v základní komunikaci, ale jazyková propast bude nepřeklenutelná, pokud budou zmíněné odlišnosti nekontrolovaně narůstat,“dodává Han Jong-un.

Byť spolu oba státy příliš nekomunikují, lingvistický problém je natolik zásadní, že pro jeho řešení byla ustanovena speciální komise. Jejím cílem má být vytvoření nového slovníku, kterým by se řídily obě části korejského poloostrova.

Během 20. století si Korea příliš klidu neužila. Už v roce 1910 bylo korejské císařství anektováno Japonskem.

Jeho součástí byla Korea až do roku 1945. V průběhu druhé světové války se Spojenci dohodli, že po pěti letech společné správy vznikne na Korejském poloostrově jednotný stát.

Korea byla podle ujednání v srpnu 1945 rozdělena 38. rovnoběžkou, přičemž sever se ocitl pod vlivem SSSR a na jihu měly hlavní slovo Spojené státy. V roce 1948 vznikla na severu Korejská lidově demokratická republika a na jihu Korejská republika.

Vlády obou zemí se přitom prohlašovaly za jediné legitimní představitele celé Koreje a pokusy o vyřešení situace diplomatickou cestou selhávaly.

V roce 1950 komunistický sever jih napadl, čímž byla zahájená tři léta trvající korejská válka. V této válce zahynuly nejméně tři miliony lidí, z toho nejvíce Korejců (přes milion a půl) a asi milion Číňanů bojujících na straně severu.

Asi čtyři miliony lidí pak ztratily po rozdělení poloostrova možnost kontaktu s rodinami na druhé straně hranice. Výsledek války přitom posun hranic nepřinesl, Korea i nadále zůstala rozdělena podél 38. rovnoběžky.

Boje nebyly ukončeny mírovou smlouvou, nýbrž jen příměřím, takže obě Koreje jsou dodnes formálně ve válečném stavu.