Srdce se mu svírá bolestí. Jeho ženu zabil bizon a on bez ní neumí žít. Lovec Njan bezmyšlenkovitě z hroudy hlíny vymodeluje její podobu.

Opatrně ji obejme dlaněmi, zadívá se na ni a se slzami v očích ji hodí do ohně… A zrodí se fenomenální dílo, které přežije desítky tisíc let.

Tak podle fantazie českého spisovatele a archeologa Eduarda Štorcha (1878–1956) v jeho knize Lovci mamutů přijde na svět legendární soška známá jako Věstonická venuše.

Zhruba 25 tisíc let a možná ještě déle odpočívá netknutě tajemná soška, rozlomená na dva kusy, ve vrstvě popela v pozůstatcích pradávného ohniště mezi dnešními obcemi Dolní Věstonice a Pavlov v Jihomoravském kraji.

Až v období mezi světovými válkami přiláká tato oblast věhlasného českého archeologa Karla Absolona (1877–1960).

Šokující objev

13. července roku 1925, kdy Absolon zrovna pobývá ve Francii, nalezne předák německých dělníků Josef Seidl a technický vedoucí výzkumů Emanuel Dania obě její části, zhruba deset centimetrů od sebe.

Nenapadne je zprvu, že oba díly patří k sobě. A už vůbec ne to, že právě našli nejstarší dochovanou keramickou sošku na světě!

Světová senzace

Přes 11 centimetrů vysoká a 4,3 centimetry široká kyprá kráska zamotá hlavu archeologům po celém světě. „Je vypálena ze směsi jemné hlíny a vody,“ kroutí překvapeně hlavou. Až do té doby se totiž věřilo, že lidé začali využívat keramiku až mnohem později.

Kromě toho obsahuje i drobná bíla zrníčka, zřejmě z vápence a kostí. Kromě oblých tvarů přitahuje venuše pozornost i výraznou stylizací obličeje – místo očí jí zdobí hlavu pouze krátké šikmé rýhy a nemá žádný krk. Levé ňadro je navíc o trochu větší než to pravé.

Otisk na hýždích

Celé léta však uniká archeologům jeden zajímavý detail… Až v roce 2004 objeví tomograf malý otisk prstu, a to přímo na buclatých hýždích sošky.

Tajemný otisk patří buď zhruba desetiletému dítěti, nebo drobné ženě, a musel vzniknout ještě před samotným vypálením sošky. Žár ohně totiž hlínu natolik ztvrdí, že žádný otisk již nemá šanci se zachovat. Je tedy možné, že ji uplácalo dítě, nebo drobná žena.

Teorie, že baculatá těla žen vytváří pravěký muž coby sexuální idoly a symboly plodnosti tak dostávají na frak. Ať už ale tuto boubelku stvořil kdokoliv, vybudoval fenomenální dílo, které dodnes s úctou obdivuje celý svět.