„Žena je vyslankyní ďábla, protože její krása vede člověka pouze ke smilstvu,“ říká český kněz Jan Hus na adresu něžného pohlaví. Ani on nezůstává vůči jeho pěkným příslušnicím úplně lhostejný. Uvědomuje si ale nebezpečné pokušení, které krásná žena pro muže představuje.
Český kazatel a reformátor Jan Hus (kolem r. 1370 –1415) „si nedělal o ženách velké iluze a v souladu s tradičním moralizujícím kazatelstvím ostře káral jejich nedostatky,“ píše současný český historik František Šmahel.
Upozorňuje také, že Husova tvrzení odhalují, že považoval muže za nadřazené ženám. „Ženy nemají podle něho takový rozum jako muži, a víc proto touží po smilstvu, zvláště když jsou opilé,“ líčí Šmahel.
Na ženy ovšem osobnost Jana Husa působí jako magnet, a proto hrají velkou roli při rozšiřování jeho myšlenek mezi lidmi. Točí se kolem něho ženy z různých vrstev.
Ovšem je to spíše mistrovo charisma a síla jeho myšlenek než fyzická přitažlivost, co je na Husovi láká.
Na výsluní královniny důvěry
Velkou Husovou stoupenkyní se stává i královna Žofie (1372–1428), manželka českého krále Václava IV. (1361–1419). Jednoho dne se jako obvykle setkává s Husem ve zpovědnici. Tiše mu vypráví o svém manželském trápení.
„Jedině Bůh vám dá rozhřešení,“ říká jí nakonec smířlivě mistr. Královna je trochu klidnější, nemá už ze svých starostí tak těžkou hlavu. Chodí se k němu pravidelně zpovídat z úskalí, které jí přináší její bezdětné manželství s Václavem.
Jan Hus se stává Žofiiným zpovědníkem a důvěrníkem. Královna ho považuje za přítele a nepochybuje o tom, že dodržuje všechny boží zákony. Sepisuje dokonce v roce 1410 list, ve kterém Husa hájí proti hněvu církve.
Manžel zakazuje styky
Když Hus musí kvůli klatbě opustit Prahu, najde roku 1414 útočiště u jihočeské zemanky Anny z Mochova (†1419), která ho zve do Sezimova Ústí a na Kozí Hrádek u Tábora.
Anna by svého oblíbence na svých statcích uvítala už mnohem dříve, jenže tehdy ještě žil její manžel Jan mladší z Ústí a Kamenice. Ten totiž mezi Husovy ochránce a stoupence rozhodně nepatřil. Naopak, manželčiny styky s kazatelem se mu nijak zvlášť nelíbily.
Ochránkyním děkuje za pomoc
Některé zlé jazyky dokonce tvrdí, že Husovy styky s Annou z Mochova jsou více než důvěrné. Důkazy ovšem chybí, navíc podle Šmahela „panictví mu (Husovi) bylo vyšší hodnotou, a to nejen u kněží“.
Nejspíše mezi nimi nebylo nic víc, než obdiv a ochranná ruka z Anniny strany. Ani přízeň a ochrana manželek mnoha významných českých šlechticů ovšem nezabrání tomu, že se Hus musí v roce 1415 dostavit na koncil do německé Kostnice.
On je ale za jejich pomoc vděčný a nechává je ve svých posledních listech pozdravovat.
