Metro postavené v roce 1967 je chloubou města Baku. Právě tady se však jeden malý obyčejný zkrat v nevhodnou chvíli postará o zatím nejhorší katastrofu v dějinách podzemní dráhy.
Je 28. října 1995, krátce po 18 hodině , doba večerní dopravní špičky. Lidé se vracejí domů, někteří naopak vyráží za zábavou. Ve stanici Ulduz na poslední chvíli dobíhá učitel Murad Guhramanov. „Ukončete nástup, dveře se zavírají.
Příští stanice Nariman Narimanov,“ odříká amplion a souprava plná lidí se dá do pohybu. Murad si vydechne i když o pár minut později by byl raději, kdyby soupravu nestihl. Sotva totiž vlak vjede do tunelu, spatří cestující posledního vozu dým.
Je bílý, ale rychle zčerná. O necelých 200 metrů dál souprava zastavuje. Zatímco řidič hlásí poruchu, plyny, které se ve špatně odvětrávaném tunelu hromadí, explodují.
Tunel se plní dusivým kouřem, plameny a smrtící koncentrací oxidu uhelnatého z hořících plastových součástí vlaku.
Nouzové otevírání nefunguje
U některých vozů nefunguje nouzové otevírání dveří. Lidé se proto snaží protlačit do dalších. Náhle zhasínají světla. „Lidi, kryjte si hlavy,“ křikne někdo a vzápětí se do kašlání a výkřiků ozve zvuk tříštěného skla.
Několik mužů začne rozbíjet okna, aby mohli uniknout. U dalšího vozu se jiní pokouší otevřít zaseklé dveře. Požár zuří plnou silou a panika těch, kteří uvízli v tmavých vozech plných kouře, roste. Konečně dveře povolují.
„Bylo to jako lavina těl, která se náhle vyvalila ven z vozu,“ vzpomíná Murad. Dýmem a plameny se většina snaží klopýtat zpět ke stanici. Snaží se vyhnout jiskřícím kabelům, mnozí padají v záchvatech dusivého kašle.
Asi 15 minut poté, co začalo hořet, se ventilační systém přepne a snaží se kouř vyfoukat z tunelu, bohužel ve směru evakuace.
Umírají uvězněni ve vozech
Následky požáru jsou děsivé. Oficiálně se jeho obětí stává 289 lidí, neoficiálně se však mluví o 337 lidech. Většinu těl, včetně 28 dětí, nacházejí záchranáři ve vozech, ze kterých se nedokázali dostat. Další leží v tunelu.
Někteří byli ušlapáni v panice, další se nadýchali smrtící koncentrace oxidu uhelnatého. Více než 300 lidí je zraněno a musí být ošetřeno v nemocnicích.
Praha se začala bát
Nehoda vzbudila značnou pozornost v České republice, protože v Baku jezdily úplně stejné soupravy jako v pražském metru. Obavy vyvolaly zejména výsledky vyšetřování švédských expertů.
Podle nich byla příčinou požáru elektrická jiskra pod čtvrtým vozem a na rozsahu katastrofy měl podíl také fakt, že zastaralé, třicet let staré ruské vozy, byly vyrobeny z materiálů, které při hoření uvolňují toxické výpary.