Mozek je orgán nejvíce náchylný na nedokrvení. Jestliže není řádně okysličován, jeho buňky postupně odumírají. V závislosti na tom, jak dlouho tento stav trvá, mohou být pro pacienta následky od lehkých až fatální. Jak je možné nahradit nefunkční plíce?

Díky výdobytkům moderní medicíny lze i tento nepříznivý stav překonat a krev nadále okysličovat. Alespoň krátkodobě než je jejich činnost znovu obnovena. Řeč je o mimotělním oběhu, konkrétně o  extrakorporální membránové oxygenaci (ECMO).

Pomocí metody ECMO lze na přechodnou dobu nahradit cirkulační funkci srdce i okysličovací funkci plic. „ECMO je v podstatě způsob, jak okysličovat krev bez použití plic.

Krev odčerpaná z těla pacienta je prohnána přes membránu, kde je vystavena působení kyslíku a poté je napumpována zpátky,“ vysvětluje profesor Neal D. Kon z Baptistického lékařského centra Wake Forrest v Severní Karolíně.

Počátek ECMO lze datovat do 50. let minulého století. Průkopníkem této metody se stal doktor John Gibbon (1903-1973), který je považován za vynálezce mimotělního oběhu. Jako první sestavil přístroj kombinující funkci srdce a plic.

Ironií osudu je, že zemřel na infarkt. Na jeho výzkum navázali jeho následovníci.

Velké zásluhy na tomto poli má hrudní chirurg Robert Barlett (*1939), který jako první úspěšně použil mimotělní oběh u novorozence s těžkými respiračními problémy. Sestry toto dítě pojmenovaly Esperanza, což ve španělštině znamená „Naděje“.

A naděje díky tomu plyne mnoho dalším. Pacienti v kómatu tvoří jen malý zlomek z těch, komu může tato metoda pomoci. ECMO lze aplikovat při syndromu akutní respirační tísně (ARDS), chřipce H1N1, plicní embolii.

Je také užitečná pro ty, kteří čekají na transplantaci. Často se využívá u novorozenců s nedostatečně vyvinutými plícemi. ECMO není sama o sobě léčebnou metodou. Jejím přínosem je získání času pro vyřešení původního zdravotního problému. Například pro kardiochirurgický zákrok a následné zotavování.