James Huberty vchází do McDonald‘s. Vytahuje samopal Uzi a začíná střílet po všech, kdo si přišli dát rychlou svačinu.

James Huberty (1942–1984) se 18. června 1984 otočí na manželku Etnu (1943–2003). „Společnost už jednu šanci měla, jdu na lov, na lov lidí,“ řekne jí. Vychází svižně z domu.

Manželka si otře tvář do rukávu, otočí oči v sloup a dál otráveně věší prádlo. San Ysidro, okrsek kalifornského San Diega, je poklidné. Jamesův zrak padne na nový objekt zájmu; pevným krokem si to namíří k budově rychlého občerstvení. Otevírá dveře McDonald‘s.

Přes oči má nažloutlý film, jak se mu pot řine z čela. Vytahuje zbraně a křičí: „Ve Vietnamu jsem zabil tisíce lidí a chci jich zabít ještě víc!“ Začíná střílet. Jeho cílem je, aby jeho svištící vražedné včely pochytaly co nejvíce lidí.

Propukne nekončící masakr

Lidská těla padají k zemi, svištění kulek hvízdá všude vzduchem, kdo se má kam schovat, rychle to udělá. Lidé křičí. Pulty na výdej jídla jsou pocákané krví.

James křičí a střílí dál. Jedna z malých holčiček, Claudia Pérez (1975–1984), se dívá na Jamese. Čeká, kdy i k ní jedna z kulek doletí. Policie mezitím obklíčí restauraci, přijela na zavolání vystrašených svědků masakru. Od začátku střelby uplynulo něco přes hodinu.

Vzdát se nehodlá

Ozývá se policejní tlampač se žádostí, aby se James Huberty vzdal. Marně.  Najednou se James vzepne a padá. Policejní odstřelovač odvedl skvělou práci. Dívence ale těžknou víčka, těla se zmocňuje chlad. Teprve teď si všimne, že sedí v kaluži vlastní krve.

Přijíždějí sanitky, policisté vtrhnou dovnitř. Pozdě.

Vrah a lhář

Celkový počet obětí po řádění Jamese Hubertyho je 21 zastřelených, z toho pět dětí, a 19 zraněných. Věk obětí se pohybuje od osmi měsíců do 74 let. Masakr trval nekonečných 77 minut. Budova McDonald‘s je zbourána a na jejím místě je nyní park. A mrtvý Huberty?

Vyšetřování ukáže, že v armádě a tudíž ani ve vietnamské válce ve skutečnosti nikdy nebyl.