Lord John Montagu je v londýnském Beef Steak Clubu zabraný do hry v karty. Moc nevnímá, že mu už dlouhou chvíli nepříjemně kručí v žaludku. Naposledy si pochutnal na snídani a teď už je pokročilé odpoledne. Je ale líný se zvednout, když mu dnes tak dobře padají karty.

„Dones mi kus chleba s plátkem roštěnky!“ vydá John Montagu, Earl of Sandwich (1718–1792) příkaz svému sluhovi. Ten okamžitě poslechne. Netrvá dlouho a u karetního stolu se objeví se dvěma plátky chleba zlehka potřenými změklým máslem.

Přinese i tenký plátek dobře propečeného hovězího masa. „Polož mi to sem,“ pokyne sluhovi, aby talířek postavil vedle hromádky karet. Jenže jak to jíst, aby se neumazal a mohl dál hrát?

„Slož ty chleby k sobě,“ rozkáže sluhovi, který nelení a na plátek chleba přiloží roastbeef a na něj namazanou stranou druhý plátek chleba.

Karty nezapatlá máslem

John Montagu může dál nerušeně hrát partičku karet a přitom jednou rukou jí. Díky tomu, jak jsou chleby složené, si dokonce ani nezapatlá karty máslem. Zažene hlad, aniž by musel udělat jediný krok směrem od karetního stolku.

Stává se tak vynálezcem jídla, které je pro Angličany dodnes typické – sendviče. Některé prameny tvrdí, že se příběh stal přesně 3. listopadu 1762. Lord údajně hrál poker a odmítl vstát k večeři.

Jisté je, že v dobách vlády britských králů Jiřího II. (1683–1760) a Jiřího III.(1738–1820) skutečně dokázali angličtí gentlemani prosedět u stolku s kartami dlouhé hodiny a jídlo je zdržovalo od jejich vášně.

Dýchánky pro 25 mužů

Anglický spisovatel a historik Edward Gibbon (1737–1794) použije slovo „sendvič“ poprvé v novinách z 24. listopadu 1762, kde se zmiňuje, že si zašel na jídlo do londýnského Cocoa Tree, módního pánského herního klubu, kde  „dvacet nebo třicet prvních mužů království sedělo u malých stolů při troše studeného masa nebo sendviče.“ Vznešená společnost 25 mužů včetně prince z Walesu ale má jinak ve zvyku sedávat spíše Beef Steak Clubu.

Schází se tam od listopadu do konce června každou sobotu po páté hodině odpoledne. Při karetních dýcháncích Clubu odpovídají hráči na otázku, co budou jíst: „Chci totéž, co má Sandwich.“ Na autorství novinky je Montagu údajně hrdý.

A protože je kancléřem univerzity v Cambridgi, chlubí se jím i mezi svými kolegy. „Obložený chleba jedli už staří Římané a Arabově,“ odbývají ale profesoři a ostatní zaměstnanci univerzity jeho pyšné poznámky. Mají pravdu.

Arabové začali plnit své pita chleby masem dlouhá staletí předtím, než lord rozkázal svému sluhovi, jakou mu má připravit svačinu. Podobně na tom byli i staří Římané. Navzdory tomu se ale sendviče brzy staly velice populárním jídlem.

Dva plátky chleba jako hlavní jídlo

Britská smetánka se po sendvičích může doslova utlouct. Šíří jako lavina i do zámoří. Na počátku 20. století jsou v USA „in“ hlavně dva plátky krájeného chleba se šunkou.

V Americe se o jejich slávu v roce 1840 postará anglická kuchařka Elisabeth Leslie (1787–1858).

Ve své kuchařské knize „Pokyny pro vaření“ uvádí recept na sendvič se studenou šunkou a malým množstvím hořčice jako návod na přípravu hlavního jídla, tedy oběda nebo večeře.

Roku 1900 už je naprosto běžné, že americké pekárny nabízejí nakrájené chleby na sendviče.