Když v únoru 1933 zachvátily plameny budovu Říšského sněmu v Berlíně, znamenalo to mimo jiné i symbolický konec svobody a demokracie v Německu.

Nacisté upevňovali svou hrůzovládu a Reichstag stál v Berlíně jako němý památník na časy, kdy Německo bylo demokratické.

Budova Říšského sněmu, tedy Reichstagu, začala v Berlíně růst v roce 1884. Německo bylo tehdy sjednocené pouhých třináct let a potřebovalo reprezentativní budovu pro svůj sněm. Na základní kámen slavnostně poklepal tehdejší císař Vilém I.

V té době bylo Německo na vzestupu a honosná budova frankfurtského architekta Paula Wallota tento rozvoj měla reprezentovat.

Monarchie v sobě nesla řadu demokratických prvků, německá říše se stávala koloniální mocností, vzkvétala i německá kultura.

Pod tím vším však bujel duch nacionalismu, který posléze zachvátil většinu starého kontinentu, jenž nakonec skončil v plamenech první světové války. Z ní odešlo Německo poraženo. V roce 1918 byla právě v budově Reichstagu vyhlášená republika.

Německem však zmítala krize, a to jak politická, tak ekonomická. Teprve v polovině dvacátých let se situace zlepšila, avšak jen nakrátko.

V lednu 1933 se říšským kancléřem stal Adolf Hitler a nastala doba temna, která vyvrcholila nejstrašnějším konfliktem v lidských dějinách. Historie si pro Reichstag schovala další symbolický akt.

Právě na něm sovětští vojáci vyvěsili během úporných bojů o Berlín svou vlajku, čímž dokumentovali německou porážku. Němci se tak podruhé během krátké doby ocitli na kolenou a jejich země byla na dlouhých 40 let rozdělena.

Až v roce 1990 se Německo mohlo znovu sjednotit. Říšský sněm se stal sídlem německého parlamentu (Bundestagu) v roce 1999.

Budova Reichstagu je suverénně turisticky nejvyhledávanějším sídlem parlamentu na světě. Že by návštěvníky tolik lákal její konzervativní novorenesanční háv? Možná, ale přitažlivost stavbě dodává především její moderní nástavba v podobě skleněné kopule.

Na ní nechybí ani vyhlídka, ze které se dá přehlédnout téměř celý Berlín. A ten se po svém sjednocení stal jedním ze světových center moderní architektury. Autorem kopule je britský architekt Norman Foster.

Původně navrhoval umístit na střechu Reichstagu jakési objekty ve tvaru hub, později byl však projekt zredukován na kopuli. Skleněná nástavba má průměr 38 metrů, vysoká je 23,5 metru a váží 1200 tun.

Ocelová konstrukce se skládá z 24 kolmých žeber, které mají rozestup 15 stupňů a ze 17 vodorovných kruhů s rozestupem 1,65 metru. Výplň konstrukce tvoří 3000 m² skla.

Kopule je volně přístupná, jsou v ní umístěny dvě rampy pro návštěvníky, kteří odsud mohou průzorem nahlédnout do jednacího sálu. Fosterova práce je skvělým důkazem, že klasickou a moderní architekturu lze skloubit, aniž by to jednu ze stran bolelo.

Ba naopak, oba principy se výborně doplňují. Za zmínku stojí i zdejší energetická koncepce. Klimatizace je tu cizím pojmem, vše podstatné zabezpečuje přirozená cirkulace vzduchu. Teplo se v Reichstagu získává pomocí biopaliv, kvůli jejich nízké produkci emisí.

A energie? Tu dodávají fotovoltaické články umístěné na střeše. A ještě jedna zajímavost. Veletoče kolem pražského tunelu Blanka jsou ještě v živé paměti. V roce 2006 vedení pražské radnice hlásalo, že cena za něj nepřekročí 21 miliard korun. Výsledek?

Hlavní město za tuto stavbu utratilo 38 miliard korun a cena ještě zdaleka nemusí být konečná. To německý stát dal Fosterovi a stavebníkům jasnou podmínku. Přestavba Reichstagu nesměla dle zadání překročit částku 600 milionů marek.

Když byla 19. dubna 1999 budova slavnostně předána do užívání německého parlamentu, byl dodržen nejen termín, ale i rozpočet…