Když se Apollo 11 v červenci 1969 blíží k Měsíci, je to výsledek úsilí 300 000 lidí, který nese tři Američany, skoro 15tunový modul a jednu českou stopu z minulosti. Dvořákovu Novosvětskou, kterou slavný skladatel „vymyslí“ na tom nejlepším klavíru na světě. Na klavíru značky Steinway.
Je to asi první český artefakt na Měsíci, nahrávku si s sebou vezme Neil Armstrong (1930–2012). O 76 let dříve ji zkomponuje mezi lednem a květnem roku 1893 Antonín Dvořák (1841–1904).
„V dopise psaném Josefu Hlávkovi 27. listopadu 1892 se Dvořák mimo jiné zmíní, že dostal od pana Steinwaye ke své potřebě krásný klavír,“ říká EPOŠE Jan Drnek, znalec historie klavírů a prodejce této značky v České republice.
Už tehdy je považován za Rolls-Royce mezi klavíry. Už tehdy jde o to nejlepší ze světa klaviatury.
„Steinway nemá konkurenci v kvalitě tónů svých nástrojů v Evropě ani Americe,“ tvrdí ještě před Dvořákem velikáni hudebního světa, klavíristé Franz Liszt nebo Anton Rubinstein. To už je jejich výrobce mezinárodně proslulý.
Přitom začne na kolenou. Dvakrát.
Láska k hudbě
Začátky Heinricha Engelharda Steinwega (1797–1871) jsou těžké a jeho dětství i mládí plné osudových zvratů. Narodí se v německém městě Wolfshagen, ale už v 15 letech osiří a musí se postavit na vlastní nohy.
Ochranu hledá v armádě, kam vstoupí dva roky nato, a účastní se bojů proti Napoleonovi (1769–1821). Ve vojsku slouží sedm let a pak se musí rozhodnout, čím se bude živit.
V roce 1822 začne s tesařinou a později se učí u výrobce varhan ve městě Goslar. Tehdy v sobě objeví velkou lásku k hudbě. S nadšením hraje na varhany v kostele a začne sám vyrábět hudební nástroje.
Nejprve kytary a citery ve městě Brunšvik v Sasku, později mu uhranou náročnější piana. Začne s menšími kusy a postupně si troufne na větší. To vše ale dělá tajně doma na koleni v kuchyni, protože pravidla cechů výroby hudebních nástrojů jsou velmi přísná.
První zlatá na výstavě
„Mám pro tebe velký svatební dar,“ svěří Heinrich v roce 1835 nevěstě Julianě a věnuje jí svoje první takzvané čtvercové piano. Narodí se jim sedm dětí, pět synů a dvě dcery, které všechny postupně zaměstná ve firmě.
Rok po svatbě vyrobí Steinweg první velké piano, stále ještě v kuchyni ve městě Seesen. Tento kousek je později nazván „kuchyňské piano“ a společně s jeho dalším čtvercovým pianem z roku 1836 je dnes vystaveno v Metropolitním muzeu umění v New Yorku.
V roce 1839 už má Heinrich v Seesenu svoji vlastní továrnu na výrobu pian a poprvé vystavuje tři kousky na obchodní výstavě v Brunšviku. Získá tu hned zlatou medaili!
Ale nad Evropou se začnou stahovat mračna a v roce 1848 se přežene přes německé státy revoluční hnutí. Steinweg, stejně jako v té době mnoho dalších imigrantů, míří do Ameriky.
Svou továrnu doma přenechá pětadvacetiletému synovi C. F. Theodorovi (1825–1889) a v roce 1850 přistane se zbytkem rodiny v New Yorku.
Znovu od píky
V 53 letech se Heinrich stále cítí dost silný na to, aby začínal zase od píky. Na radu přátel si změní jméno na Henry E. Steinway, aby znělo víc anglicky, a měl tak větší šanci uspět v obchodu.
Zpočátku se nechá zaměstnávat v nejrůznějších továrnách na piana, ale už v březnu roku 1853 založí vlastní firmu pod názvem Steinway & Sons. Jejich na pohled krásná a profesionálně špičková piana si brzy získají mnoho příznivců.
V roce 1855 ohromí Steinway hudební svět, když na Průmyslovém veletrhu v New Yorku vystaví čtvercové tabulové piano s křížem napjatými strunami a novátorským, plně kovovým rámem. Získá za něj první cenu. Následuje obrovský úspěch a stavba velké továrny.
V roce 1862 získají Henryho piana první cenu v Londýně v soutěži s nejlepšími výrobci Evropy a později se podobný úspěch opakuje na Univerzální výstavě v Paříži. Henry E. Steinway umírá v 74 letech v New Yorku s vědomím, že je firma v dobrých rukou jeho synů.
Více informací naleznete na: www.drnekpiana.cz