Dobře oblečená matka s dcerou pokynou na florentské ulici prostě oblečenému muži. „Proč se bavíš s tím otrhancem?,“ odfrkne pohrdlivě dcera, sotva muž zajde za roh.
„Je neuvěřitelně bohatý,“ pošeptá dceři žena, a opatrně se ohlédne, zda ji Giovanni de Medici přece jenom neslyšel.
„Nejraději bych nikam nešel,“ povzdychne Giovanni di Bicci de Medici (1360–1429) pokaždé, když se má ukázat na veřejnosti. Nic jiného mu ale nezbývá, protože muž v jeho postavení musí alespoň občas vyrazit mezi lidi.
Když už se ale vydá do ulic, snaží se působit nenápadně. Před zvědavou veřejností na počátku 15. století mistrně maskuje rostoucí výši svých příjmů.
Místo ve vládě přijme s nechutí
Jmění Giovanniho otce se muselo dělit mezi jeho vdovu a pět synů, takže Giovanni neměl nijak snadný start do života. O to víc si ale později cení svých finančních úspěchů.
„Když se Giovanni konečně domohl majetku, neměl nejmenší chuť dávat ho sázku,“ potvrzuje anglický historik Christopher Hibbert (1924–2008). Chce se úplně vyhnout veřejnému životu, jako to dělá spousta menších kupců.
Jenže pokud touží po tom, aby se mu obchody dařily, musí se zapojit do veřejného života. Proto v letech 1402, 1408 a 1411 s nechutí přijímá funkci priora (člen florentské městské vlády) v signorii (devítičlenná vláda).
Podivné přátelství rozdílných povah
Většinu času tráví v ústraní. Skupuje pozemky, přispívá na dobročinné účely a hlavně se zabývá bankovnictvím.
Právě ze svých bank výrazně zbohatne, k čemuž přispěje i tvrdá měna v podobě florinu, zlaté mince, která se ve městě razí od roku1252. Vznikají dvě pobočky medicejské banky v Římě, další potom v Benátkách, Neapoli, Janově, Gaetě, Ženevě, Londýně a Bruggách. Medicejská banka je tehdy nejmocnější v Evropě.
Papežem se stane dobrodruh
Úspěšným bankéřem by se ovšem Giovanni nestal bez přízně Svatého otce. Jak se ti dva mohli dát dohromady, je trochu záhadou.
Na jedné straně Cosimo, který klade důraz na usedlý rodinný život a chová se velmi opatrně, na druhé Baldassare Cossa (1370–1419), dobrodruh z neapolské rodiny, jež si nenechá ujít žádné milostné dobrodružství a dokonce se nějakou dobu živí jako pirát.
Úřad papeže, do něhož je zvolen v roce 1410 jako Jan XIII., zřejmě bere jenom jako další z mnoha svých životních dobrodružství.
