Velké mašle, bizarní účesy a líčení. Krajky i řetězy, divoké kombinace všemožných pastelových barev. Tokijská třída Omotesando a park Jojogi ožívají každou neděli těmi nejpodivnějšími módním kreacemi.

Scházejí se tu příznivci svérázné pouliční módy nazvané Harajuku. Procházejí obchody a obchůdky s módou. Zdraví se s přáteli a předvádějí své nejnovější bláznivé výtvory. Sobě i turistům.

Samuraje a vojáky vystřídá móda

Čtvrť Harajuku je původně vesnička obývaná samuraji nižšího postavení. Po druhé světové válce tu americká armáda buduje základnu. Včetně obchodů pro rodiny vojáků, které přitahují mladé Japonce zvědavé na západní kulturu.

V roce 1964 tu vyroste olympijská vesnice pro tokijské hry, v roce 1978 je tu otevřeno obchodní centrum Laforet. Cesta ke zrození kulturního a módního centra je u konce.

V osmdesátých letech se tu začínají spontánně objevovat pouliční muzikanti, herci, tanečníci a také originálně oblečení lidé.

Základem je naprostá svoboda

Rodí se pouliční harajuku móda. Svérázná subkultura, která nemá pevná pravidla a důraz klade především na originalitu a fantazii. Většinou je extravagantní až bizarní, živelně se měnící.

Je spíše antimódou, protože je pro ni typická absolutní volnost sebevyjádření, kdy každý obléká to, co oblékat chce. Od růžové po černou, od krajek k řetězům.

„Je revoltou nejen proti převážně konzervativní japonská kultuře, ale také proti diktátu módního průmyslu,“ tvrdí americká novinářka Ester Moorandová.

Existují desítky různých stylů

„Nejznámější a nejrozšířenější ze stylů je Lolita,“ vysvětluje majitelka specializovaného butiku Mariko Shimizuová. „Jeho základem je oblečení viktoriánské doby a rokoka.

Široká sukně po kolena se spodničkou, punčochy, krajky.“ Poznávacím znamením stylu Decora jsou desítky náramků, prstýnků, sponek či barevných příčesků. Fairy Kei jsou roztomilé, pastelové a inspirované 80.léty.

Styl Gyaru blond vlasy, opálením a líčením revoltuje proti tradičnímu japonskému ideálu nevýrazné dívky s tmavými vlasy a světlou pletí. Wamono mísí prvky tradičního japonského a západního oblečení, Visual Kei vychází z rockového a punkového stylu.

Jeho opakem je dětinský styl Kawai. S výčtem stylů by se dalo pokračovat donekonečna, protože harajuku chrlí stále nové. Objevují se, mizí, prolínají se.

Hravě laškují s tím, čeho by se oficiální móda nikdy neodvážila a zůstávají především zábavou, možností proměnit módu v hru a „vyblbnout se“.