Na starém provazovém žebříku, několik desítek metrů nad zemí, balancuje vrásčitý muž. Z úpatí vysokých skal proti němu vyráží zlověstný mrak rozzuřených včel. Staré mozolnaté ruce sevřou dlouhou bambusovou tyč a zabodnou její konec do velké medové plástve.

Dvakrát do roka, na jaře a na podzim, se neohrožení muži z nepálského kmene Gurungů vydávají na nebezpečnou výpravu do Himálaje, aby tu ze strmých skalních převisů sesbírali med. Pro kus sladké hmoty neváhají riskovat svůj život.

Společnost jim u toho dělají velké agresivní včely, odhodlané nevzdat se svého produktu bez boje.

Jen pro vyvolené

Dobrodružné misi předcházejí dlouhé týdny pečlivých příprav. Podle tradice jsou jako oběť bohům zabity nejlepší kusy ve stádu a kukuřice rozemleta do posledního zrna. K duchům předků putují prosby o ochrany při sklizni medu.

Právo sbírat ho dostávají jen vyvolení. Dědí se z otce na syna. Medolovci jsou pomazáni posvátnou rýží a na pokyn nejstaršího muže vyrážejí na krkolomnou cestu k himálajským útesům. Na jejich vrcholech se odehraje poslední fáze příprav.

Odehnat a zmást

Z větví je vyrobeno několik kouřících pochodní. Vybraný odvážlivec si kolem těla utáhne provizorními popruhy (někteří se obejdou i bez nich) a na obličej nasadí síťku na komáry. Jeho kolegové zatím spustí dolů ručně vyrobený provazový žebřík.

Pod ním se natěsnané na skalnaté svahy skrývají desítky úlů s plnými plástvemi. Obývají je včely skalní (Apis laboriosa), největší a nejútočnější včely v Asii. Vyskytují se pouze v Himálaji, a to až do nadmořské výšky 4 000 metrů.

Mohou být až tři centimetry dlouhé. Prvním úkolem lovce je proto pomocí hořící pochodně strážkyně medu odehnat a zmást. Dusivým dýmem rozběsněné včely napadají sběrače i všechny přihlížející na vrcholu útesu.

Na žíhadla jsou zvyklí

Nepříliš chráněná těla sběračů zasypou tisíce žihadel. Jedinou šancí, jak jim uniknout, je zůstat klidný a naprosto nehybný. Pro Gurungy však nejsou štípance nic nového. Jsou na ně dávno zvyklí. Jejich kůže je tuhá a vysušená.

Starším mužům už žihadla nepůsobí ani otoky. Nyní ke slovu přicházejí dlouhé bambusové tyče. Těmi lovci bodají, šťourají a rýpají do pláství tak dlouho, dokud se neoddělí od skalní stěny a neskončí v připraveném proutěném košíku. Přitom musí stále držet balanc. Med jedí místní přímo z pláství, mnohdy ještě posetými polomrtvými včelami.

Jedovatá pochoutka

Své životy při jeho sběru však neriskují jen pro uspokojení vlastních chuťových buněk, ale také proto, aby měli co nabízet bohatým Asiatům a turistům, kteří do oblasti zavítají. Ne všechen získaný med je ale vhodný k jídlu.

Himálajské včely totiž rády opylují květy tamních rododendronů, národní květiny Nepálu. Některé jeho druhy obsahují látky zvané grayanotoxiny, ve větším množství pro lidský organismus jedovaté. Obsažené jsou nejen v listech, ale také v nektaru a pylu.

Na člověka mohou navíc působit také jako halucinogeny. Nepálští lovci zjišťují poživatelnost medu podle zbarvení a také podle toho, jestli štípe na kůži.