V přítmí chalupy sedí kolem stolu osm lidí. Drží se za ruce se svými sousedy. Jejich obličeje jsou stažené soustředěním. Se zavřenýma očima pronášejí jedním hlasem:

Zavítejte k nám, dobří duchové, a poučujte nás, abychom uposlechli vaší rady.“ Jedna žena sebou škubne. Její ruka najde tužku. V transu kreslí na papír před sebou obraz podivné rostliny, která snad nepochází z tohoto světa.

Na konci devatenáctého a v první polovině dvacátého století patří spiritismus, též nazývaný duchařina, k oblíbené kratochvíli horalů z Krkonoš. Ve stovkách chalup se po večerech scházejí malé skupinky lidí na takzvaných seancích.

Společně se snaží navázat spojení s duchovním světem. Věří, že duchové jim mohou poskytnout radu, sílu i spojení s přírodou. Duchové skrz média píší vzkazy, hovoří, či kreslí obrazy bizarních rostlin a živočichů.

Proč se tolik obyvatel Krkonoš obracelo ke spiritismu? Patří tato tajemná tradice do minulosti, nebo v horách dosud žijí „duchaři“, jak se jim říkávalo?

Posedlost oním světem

Spiritistickou nauku do Krkonoš přinesl na sklonku devatenáctého století továrník z Horního Starého Města u Trutnova Ignác Etrich (1879 – 1967).

Nejvíce ji však zpopularizoval Karel Sezemský (1860 -1922), který byl iniciátorem edice Spirit a vydavatelem časopisu Posel záhrobní. V roce 1889 měl spiritismus asi šedesát tisíc příznivců.

Největší oblibě se těšil na Novopacku, Jilemnicku a Vysocku. Někteří badatelé soudí, že krkonošské horaly přivedla ke spiritismu nespokojenost z církví, jiní argumentují jejich osamělostí, která je přiměla k ponoření se do jejich nitra.

Co bylo skutečným důvodem, však nikdo neví. Jisté je, že spiritisté v Krkonoších přežili i druhou světovou válku a v šedesátých letech se také tajně scházeli v Českém ráji.

Za komunistů se museli setkávat v tajnosti, neboť tehdejší režim se na spiritismus díval jako na nežádoucí pověru.

Právě v Českém ráji prý v roce 1966 jistá paní Horáková z Nové Paky předpověděla, že posledním komunistickým prezidentem se stane Gustav Husák (+1991). Sdělili jí snad tuto informaci duchové?

Svědectví duchů

V Krkonoších dodnes žijí pamětníci spiritistických seancí. V duchovním světě prý hledali především duchovní útěchu a na duchařská setkání vzpomínají v dobrém. Někdy však byli svědky událostí, z kterých je doslova mrazilo v zádech.

Pan Adámek například vzpomíná, že spiritisté se scházeli v Pasekách nad Jizerou v chalupě zvané Na Boušíně. Zde se prý stal svědkem následující příhody: „Najednou jsem slyšel tu starou tetku, která neuměla ani německy, nebo jinak než česky.

Hovořila perfektní angličtinou, víte, já už se tenkrát učil anglicky. Moc toho nepověděl, ten duch, jen že je tady a že zase odchází. Já otamtud utíkal pryč, to bylo moc…“ Znamená to, že se spiritistům opravdu podařilo navázat spojení se záhrobím?

Utajená společnost

Stopa spiritistů se ztrácí v devadesátých letech. Tehdy krátce vystoupí z utajení, ale vzápětí zase zmizí ze scény. Přesto mnohé nasvědčuje tomu, že v Krkonoších dodnes působí. „Jsem přesvědčen o tom, že jsem několik spiritistů potkal, ale nepřiznali to.

Když jsem se mezi ně snažil infiltrovat, začali couvat,“tvrdí etnolog Libor Dušek (*1983). Dostat se mezi duchaře není nijak lehké. Člověk totiž prý musí nejprve získat důvěru média.

Navíc se spiritisté obávají ztráty svých schopností v případě, že by někomu prozradili, čím se zabývají. Příliš se zajímat o spiritismus může být údajně i velmi nebezpečné. Říká se totiž, že duchové se mstí těm, kteří prozradí některá z jejich tajemství.

Mnohým novinářům se prý smazaly záznamy z diktafonů, další zažili nevysvětlitelné výpadky elektřiny, nebo se dokonce stali obětí nehody. Šíří tyto historky spiritisté jenom proto, aby odradili nenechavé šťouraly? Nebo jsou skutečně na světě síly, s kterými si není radno zahrávat?