„Pomni hody na provody, že jsú svaté dny,“ líčí zřejmě nejstarší popěvek velikonočních koledníků obsahuje sbírka českých kázání vyskytující se v rukopise dolanského kláštera z druhé poloviny 14. století.

Zpívají je studenti, kteří se tehdy vydávají na koledu.

Dostávají za zpěv dárky, které se stávají důležitým zdrojem jejich příjmů. Koledníci často tvoří procesí, v jehož čele jde kněz s obrazem Krista. Žáci za ním mají bílé roucho a nesou hořící svíce a vykuřují domy.

Koledování později zlidoví a stává se oblíbenou zábavou i na vesnicích. Nerozlučně je spojeno s používáním pomlázky.

Sousedské návštěvy s pomlázkou se stávají oblíbeným zvykem.

První vyšlehání

Reformní kazatel Konrád Waldhauser (1326–1369) popisuje v Postile pražských studentů, velikonočním kázání, jak „manželé a milenci šlehají se metlami a tepají rukou v pondělí a úterý velikonoční.

Ospalé a lenivé časně z rána v pondělí velikonoční házejí do vody nebo alespoň je polévají“. Jde o první zmínku o zvyku vyšlehání u nás.

Manželské povinnosti se zapovídají

Líčí ho i kněz Jan Hus (asi 1371–1415): „Ženy druhý den po Velikonocích mrskají své manžely, třetí den naopak manželé manželky, a sice ráno v posteli pruty, nebo rukama nebo pěstí.

To se děje na znamení toho, že se mají navzájem napomínat, aby jeden od druhého v té době nevyžadoval plnění manželských povinností.“

Znázorňuje se i bičování Krista

Ovšem upozornění na to, že lidé mají být v době církevních svátků pohlavně zdrženliví, není jediným vysvětlením smyslu vymrskání. Jako další se nabízí symbolika toho, že Ježíš Kristus byl bičován. Existuje i třetí výklad, a to podle biblického Nového zákona.

Lidé, kteří mluvili o Kristově vzkříšení, se podle něj dočkali vymrskání metlou.